V roce 1971 Alexander George, profesor na Stanfordově univerzitě, poprvé předložil koncept »donucovací diplomacie«, který byl použit pro označení politiky Spojených států vůči Laosu, Kubě a Vietnamu. Podle jeho názoru se donucovací diplomacie týká použití hrozby nebo omezené síly k donucení protivníka, aby zastavil nebo přehodnotil své činnosti.

V uplynulém půlstoletí se Spojené státy nikdy nepřestaly angažovat v nátlakové diplomacii, a to navzdory velkým změnám v mezinárodní struktuře. Od ekonomických sankcí po technické blokády a od politické izolace po hrozbu silou Spojené státy svými kroky světu ukázaly, co je to donucovací diplomacie, uvádí zpráva tiskové agentury Xinhua.

Zpráva s názvem »Americká donucovací diplomacie a její škody« na základě četných faktů a údajů odhaluje »nechvalně známé záznamy« a četné prostředky americké nátlakové diplomacie a vážné škody, které způsobuje světu.

Zpráva uvádí, že USA jsou zvyklé obviňovat ostatní země z toho, že využívají postavení velmoci k tomu, aby donutily ostatní země k poslušnosti a zapojily se do donucovací diplomacie, ale ve skutečnosti jsou USA skutečným iniciátorem těchto akcí, které způsobily nesmírné utrpení světu, zejména rozvojovým zemím, které nesou hlavní tíhu. Ani spojenci a partneři USA jí nebyli ušetřeni, uvádí se ve zprávě.

Je zmíněna také řada příkladů, včetně postupných sankcí vůči rozvojovým zemím, jako je Kuba, Venezuela, Írán, Bělorusko, Súdán, Rusko a Čína, donucení Japonska k podpisu »Plaza Accord« v roce 1985, což způsobilo znehodnocení jenu a vedlo k rychlému rozšíření japonské domácí ekonomické bubliny, rozdělení společnosti Alstom, obřího výrobce zařízení pro železniční dopravu a uvalení cel na výrobky z několika zemí a regionů, včetně EU.

Prostředky americké donucovací diplomacie jsou různé, uvádí zpráva a vyjmenovává hegemonii amerického dolaru, kontrolu obchodu, záminky jako je tzv. demokracie a lidská práva, silnou vojenskou podporu a skryté prostředky své měkké moci v oblasti kultury, vědy a technologie, jejichž cílem je prosazovat americké hodnoty po celém světě.

Podle zprávy americká donucovací diplomacie ohrožuje světový mír a rozvoj. Narušila proces ekonomické globalizace a regionální ekonomické integrace, brzdí rozvoj rozvíjejících se ekonomik a rozvojových zemí reprezentovaných zeměmi BRICS a prohlubuje rozdělení a antagonismus v mezinárodním společenství.

Zpráva byla zveřejněna den před summitem skupiny G7. Podle odborníků je pod dominancí USA jedním z důležitých témat summitu nalepení nálepky donucovací diplomacie na Čínu.

Čínské ministerstvo zahraničních věcí upozornilo, že: G7 by se měla řídit obecným trendem éry otevřenosti a inkluze, a neměla by se zapojovat do donucovací diplomacie.

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wen-pin řekl, že Spojené státy jsou zvyklé obviňovat jiné země a často se zapojují do donucovací diplomacie. »Ve skutečnosti jsou Spojené státy iniciátorem donucovací diplomacie. Práva na vynález, patentová práva a práva duševního vlastnictví v rámci donucovací diplomacie patří Spojeným státům. Dnes je donucovací diplomacie standardním prvkem v sadě nástrojů zahraniční politiky USA a země po celém světě tím velmi trpí, přičemž hlavní nápor nesou rozvojové země,« konstatoval.

Spojené státy pak podle něj zneužívají státní moc k potlačování čínských high-tech společností, a dokonce pohrozily jiným zemím, aby nespolupracovaly s čínskými dodavateli 5G. Spojené státy také neprojevují žádné slitování se svými spojenci. Společnosti jako japonská Toshiba, německý Siemens a francouzský Alstom se všechny staly oběťmi americké donucovací diplomacie.

»Pokud chce summit G7 diskutovat o otázce ekonomického nátlaku, měl by také nejprve diskutovat o tom, jak Spojené státy nutí ostatních šest členských států,« řekl Wang Wen-pin. Připomněl také, že Čína se nikdy nepodílela na nátlaku a šikaně a vždy byla jednoznačně proti hegemonismu, unilateralismu a donucovací diplomacii. G7 by se měla řídit obecným trendem éry otevřenosti a inkluze, a neměla by se zapojovat do donucovací diplomacie.

»Největším rizikem, kterému dnešní svět čelí, je hegemonický akt brutální agrese proti slabým a malým zemím, jako je Afghánistán, Irák a Sýrie z důvodu vojenské převahy, a šikana, která podkopává principy tržní ekonomiky a mezinárodních ekonomických a obchodních pravidel, a zobecňuje koncept národní bezpečnosti k bezdůvodnému potlačování společností v jiných zemích. Žádné z těchto rizik nepochází z Číny a všechna pocházejí z malého počtu zemí, které se snaží různými způsoby obviňovat Čínu,« uvedl mluvčí s tím, že Čína se drží cesty mírového rozvoje a pevně sleduje strategii otevírání se, vzájemného prospěchu a oboustranně výhodných výsledků. »Čína přináší světu spíše příležitost než výzvu, spíše stabilitu než nepokoje a spíše pojištění než riziko,« uzavřel Wang Wen-pin.

CRI