Dohoda o obranné spolupráci mezi ČR a USA, kterou uzavřela česká vláda, je vazalskou smlouvou, jakou uzavírala v devatenáctém století Velká Británie se svými koloniemi. Na jejím základě budou moci být na území ČR zřízeny americké vojenské základny, což nezůstane bez odvety ze strany Ruska. Vytvoření základny znamená růst napětí ve střední Evropě se všemi dopady, které to bude mít na české obyvatelstvo. V rozhovoru pro iportaL24.cz to řekl předseda spolku Nespokojení, bývalý premiér Jiří Paroubek.

Co podle vás znamenají USA pro Českou republiku a Evropu?

Spojené státy jsou určitě největší a nejsilnější spojenec České republiky, a to vojensky i ekonomicky. To je jedna stránka věci. Druhá stránka je, že to je bohužel také spojenec trošku nevyzpytatelný, má globální celosvětové zájmy, které často nemusí být úplně v souladu se zájmy ČR. My máme v mnoha směrech jiné národní zájmy. To bohužel současná česká vláda nechápe a dělá politiku, jako kdyby Česká republika neležela ve střední Evropě, tedy mezi Německem a Ruskem, ale někde na řece Rio Grande.

Francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno řekl, že Evropa by měla zavést strategii autonomie, a ne být vazalem velkých mocností nebo spadnout do konfrontace mezi dvěma skupinami států s odlišnými zájmy. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Já říkám dlouho, že Evropa se musí takhle chovat. Přes všechny chyby Evropské unie si myslím, že je to jediné řešení, protože sami být v centru Evropy nemůžeme. Jde spíše o to, evropské instituce vylepšit. Myslím si, že tady nejde jenom o autonomii, ale o úplnou samostatnost rozhodování Evropy nezávisle na Spojených státech. Je ale zajímavé, jak na tento výrok reagovali někteří zástupci vládních stran. Paní Němcová mluvila naprosto hystericky o dýce do zad Spojeným státům od prezidenta Macrona. Já si to nemyslím. Je to starý rys politiky Francie už od časů generála Charlese de Gaulla, který byl francouzským prezidentem 10 let a vystoupil s Francií z vojenské organizace NATO. Určitě věděl, proč to dělá – chtěl mít autonomní vojenské síly, odstrašující sílu Francie tak, aby byla vnímána jako velmoc a nikoliv jako nějaký satelit Spojených států. V zájmu Evropy, a tedy i ČR, není, abychom se přizpůsobovali všemu, co ve Washingtonu někoho napadne.

Konkrétně můžu poukázat například na obchod s Čínskou lidovou republikou. Vzdávat se ho, by byl úplný nesmysl. Je pravdou, že objem našeho exportu tam není velký, ale je v řádech desítek miliard korun. Pokud jde o dovoz, tak Čína je vlastně druhým největším obchodním partnerem ČR po Německu. Dováží k nám levné spotřební zboží s poměrně vysokou kvalitou, což je důležité v současné situaci, kdy životní úroveň českého obyvatelstva rapidně klesá, pro nízkopříjmové a středně příjmové vrstvy obyvatelstva. A jen tak mimochodem, jestliže je Čína na druhém místě obchodní výměny, tak například Tchaj-wan je na třicátém druhém místě.

Ale vrátím se ještě k ČR, k jejímu exportu. Je potřeba si uvědomit, že část exportu do Číny nejde od nás přímo, ale prostřednictvím německých fabrik, zejména automobilek, pro které se u nás vyrábějí náhradní díly a součástky. To možná řada českých politiků vůbec nechápe. Pokud by Američané zvýšili tlak na to, abychom se vzdali obchodování s Čínou, tak by je mohlo také napadnout tuto zoufalou myšlenku uskutečnit. To by bylo velmi špatně. Naštěstí naším partnerem v tomto obchodu je Německo, a to si zachová realistický pohled na obchodování s Čínou, protože bez toho by německá prosperita přestala existovat.

Západní země v čele se Spojenými státy pokračují v provokování Číny v otázce Sin-ťiangu (autonomní provincie Uygurů) a také zejména v otázce Tchaj-wanu. Jak se na tyto provokace díváte, co to podle vás znamená?

Pokud jde o Sin-ťiang, tam se ta situace už uklidnila. Jestli tam před pár lety docházelo k teroristickým útokům, tak Číňané postupovali velmi promyšleně. Tady se sice hovoří o koncentračních táborech, ale nikdo je v podstatě neviděl. Tím to nechci úplně zpochybnit, ale v tuhle chvíli si myslím, že ten problém neexistuje. Ani tlak ze strany Západu ve vztahu k tomuto problému v tuhle chvíli vlastně není.

Pokud jde o Tchaj-wan, tak to je trochu jiný příběh. Čína podle mě spoléhá na to, že v příštím roce dojde ke změně vlády na Tchaj-wanu, že se vlády uchopí tradiční tchajwanská kuomintangská strana, která byla paradoxně velkým protivníkem Komunistické strany Číny do roku 1949, kdy se svými vojáky a také s částí administrativy opustila pevninskou Čínu a přesunula se na Tchaj-wan. Čína podle mého názoru dává přednost přirozenému mírovému vývoji v této záležitosti. To, co Čína nechce, je, aby Tchaj-wan vyhlásil suverenitu jednostranně. Bylo by to i v rozporu se Šanghajským komuniké, který uzavřeli Číňané a Američané na té nejvyšší úrovni – mezi předsedou Komunistické strany Číny Mao CE-tungem a prezidentem USA Richardem Nixonem. Tehdy byla formulována zásada jediné Číny, z které vyplývá, že Tchaj-wan je provincií. Tchaj-wan přišel o zastoupení v OSN a v dalších mezinárodních institucích. Čína tolerovala autonomii Tchaj-wanu a toleruje ji vlastně dodnes.

Pokud zůstaneme u Tchaj-wanu, Čína při navazování diplomatických styků s kteroukoli zemí světa zdůrazňuje, že Tchaj-wan je její součástí. Jak by měla podle vás vystupovat ČR. Má považovat Tchaj-wan za nezávislou zemi?

To určitě ne, není to nezávislá země. V tuhle chvíli je závislá hlavně na Američanech. Domnívám se, že ten problém se dříve nebo později sám vyřeší, protože Tchaj-wan je s Čínou spojený silnými ekonomickými pouty. Čína je jeho největším obchodním partnerem. Spoustu investic udělali tchajwanští podnikatelé v Číně a naopak, takže ta provázanost hospodářství je taková, že těžko si představit, že by bez sebe tyto dvě ekonomiky mohly úspěšně fungovat. Také pro Čínu, pro její obří ekonomiku by to znamenalo ztrátu, kdyby došlo k zpřetrhání těchto vazeb, a pro Tchaj-wan by to znamenalo katastrofu. O to Čína nemá zájem. Čína, jak já chápu její politiku, má zájem na mírovém řešení tohohle problému.

Pokud chce ČR rozvíjet vztahy s Tchaj-wanem, neznamená to rozhodnutí přerušit diplomatické styky s Čínou? Je Česká republika ochotna tuto cenu zaplatit?

Nemyslím si, že by i přes různá svalnatá vyjádření zejména předsedkyně Sněmovny a předsedy Senátu udělali takový dobrodružný čin, aby navázali jednostranně diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a uznali jeho suverenitu. Znamenalo by to přerušení vztahů s Čínou a Čína by v tom byla velice důsledná, jak to vidíme na příkladu Litvy. Přišli bychom o levné a kvalitní čínské zboží, a to určitě nikdo nechce. Já bych navíc přišel také o majitele a sponzora Slávie, což bych byl opravdu nerad, protože je to úspěšný fotbalový klub v těch posledních šesti letech, kdy tam jsou Číňané. Domnívám se, že v dnešním světě na takovéto jednostranné a hloupé kroky není prostor.

Řada českých politiků navštěvuje Tchaj-wan. Má to podle vás pro ně osobně nebo pro jejich stranu nějaký přínos? Myslíte si, že opravdu Češi Tchaj-wanu rozumějí?

Já si nemyslím, že rozumějí, i když jsou podrobováni jednostranné propagandě. Pokud jde o politiky, kteří tam jezdí, ti se deklarují vysloveně jako politici proameričtí. Dělá to asi radost departmentu ministerstva zahraničních věcí USA. Jsou jakýmisi předskokany amerických představitelů, kteří tam občas zavítají, kdy zkouší trpělivost čínské strany. Ta se ale v posledních letech zmenšuje. Když tam byla loni na podzim předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová, tak Číňané uspořádali na její počest ohromné letecké manévry a na Tchajwance to mělo ten vliv, že vzápětí v komunálních volbách posílila pozice strany Kuomintang. Protože lidé nechtějí mít žádné problémy s Čínou, nechtějí žádnou vojenskou konfrontaci, žádné politické excesy, chtějí mít slušnou životní úroveň, a to jim zajišťuje vzájemně výhodný obchod s Čínou.

Je potřeba, aby si Američané i jejich blízcí spojenci uvědomili, že to může být velmi kontraproduktivní pro vývoj na Tchaj-wanu. Když vyhraje strana Kuomintang, tak třeba při dalších výhrách může dojít k názoru, že vlastně jim tolik to přičlenění k pevninské Číně nebude vadit. Zatím to v programu nemají, ale je potřeba vidět i vývoj, ke kterému může dojít s tím, jak se budou posilovat mimo jiné hospodářské vazby mezi Čínou a Tchaj-wanem.

Česko bylo významnou zemí, která společně s čínskou stranou budovala »Pás a cestu« a byla významným podporovatelem a účastníkem »spolupráce 14+1« mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy. Jaké výhody tento mechanismus České republice přinesl?

Určitě to přineslo některé možnosti, které do té doby nebyly. Tak například až do covidu tady byly čtyři letecké linky z Číny, které v roce 2019 dopravily do republiky skoro 700 tisíc Číňanů. Byla to asi desetina čínských turistů, kteří se vůbec přepravili do Evropy. Jejich kupní síla byla velmi slušná, kvitovali to hoteliéři, obchodní síť, služby. Nyní tady čínští turisté nejsou. A když se ptáte čínských představitelů, tak vám otevřeně říkají, že při rozhodování o tom, kam budou linky z čínských velkoměst nasměřovány, má váhu mimo jiné také hledisko politické. To znamená, když se k nim nějaká vláda chová nepřátelsky, což zcela nepochybně tato vláda, především ministr zahraničí, ale také předseda vlády dělají, tak nepůjdou do Prahy čtyři linky, ale když to dobře dopadne, jedna. Nebude tu 700 tisíc turistů, ale třeba 150 tisíc. A to je velký rozdíl. Českým hotelům chybí čínští, japonští, jihokorejští nebo ruští turisté, kteří měli velkou bonitu. Dneska je cestovní ruch založený spíše na baťůžkářích s nižší kupní silou. Ty linky si samozřejmě rádi rozeberou města jako Budapešť, Vídeň, Berlín nebo Mnichov a všichni budou šťastni, že tam mají turisty, kteří tam budou utrácet peníze. Takový je dnešní svět.

Český ministr zahraničí Jan Lipavský ale řekl, že forma spolupráce mezi Čínou a východoevropskými a středoevropskými zeměmi ztratila smysl, že údajně tato forma spolupráce »nemá podstatný obsah a nemá budoucnost«. Jak hodnotíte jeho slova?

Myslím, že je to stejný hlupák jako před nějakou dobou jeho stranický kolega, tehdy primátor Prahy Zdeněk Hřib, který v podstatě odsud vyháněl čínské turisty a vedl si takový svůj zpozdilý boj proti komunistům. Dneska se to dostalo do těchhle katastrofálních pozic, kdy tady čínští turisté díky takovýmto duševním magnátům chybí. Já se domnívám, že je dobré být u každé aktivity, kdy republika může získat nějaké peníze, levné zboží, pracovní místa pro své občany, prostě pracovat pro životní úroveň lidí. Když jsem byl na posledním celosvětovém summitu v Pekingu, tak jsem seděl u stolu bývalých premiérů a prezidentů zemí a vedle byl hlavní stůl, kde seděli tehdejší prezidenti a premiéři. Byl tam například prezident Švýcarské konfederace, předseda italské vlády, portugalské vlády, předseda vlády Maďarska či představitel Srbska. To jsou všechno země, které se snaží o oboustranně výhodnou spolupráci s Čínou a vědí, že Čína jim má co nabídnout. Myslím, že tyto izolacionistické prvky v politice české pravice se míjejí s tím, že jsme v jednadvacátém století. Perspektivně nejsilnější ekonomickou mocnost světa bychom neměli ignorovat.

Jakou zahraniční politiku by tedy měla Česká republika uplatňovat v kontextu ostré konfrontace mezi Čínou a USA?

V minulém roce vyšel zajímavý průzkum a já jsem z něj vycházel také při formulaci programu spolku Nespokojení v zahraničně politické oblasti, kdy pětatřicet procent lidí uvedlo, že je prozápadní orientace a dalších třicet procent lidí řeklo, že chtějí, aby republika byla neutrálním mostem mezi Východem a Západem. Tohle samozřejmě téměř nikdo nereflektuje, ani já jsem do programu nedal, že by Česko mělo být neutrálním mostem. Těžko si lze představit, že bychom vystupovali z NATO, byť by se nám tam stokrát nelíbilo, protože končit v nějakém paktu asi nejde. O tom jsme se přesvědčili třeba v roce 1968. Takže myslím, že tohle to je takové memento.

Česká vláda podepsala Dohodu o obranné spolupráci mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými? Jak se na ni díváte, mohou si USA zřídit v České republice vlastní vojenskou základnu?

Ta dohoda je v podstatě vazalskou smlouvou, takovou, jakou uzavírala v devatenáctém století Velká Británie se svými koloniemi. Mně se samozřejmě nelíbí. Logickým krokem z téhle smlouvy, i s ohledem na to, že vláda chce zakoupit za sto miliard korun čtyřiadvacet amerických letounů F-35, je to, že tady bude muset být americký technický personál. Podle mě to vypadá, že bychom tady měli mít minimálně jednu až dvě vojenské základny. Pak je samozřejmě potřeba počítat s odvetou, ke které dojde ze strany Rusů. Ta odveta nebude v nějakém vojenském úderu, ale v tom, že na nás zamíří rakety z Kaliningradské oblasti, zejména na ty oblasti, kde budou tyto letecké základny. Kolem těch oblastí je ale také civilní obyvatelstvo, takže by to neodnesli jenom vojáci. Tomu jsem se chtěl v letech 2007 až 2009, kdy se jednalo o umístění americké radarové základny, vyhnout. Vytvoření základny znamená růst napětí ve střední Evropě se všemi dopady, které to bude mít na české obyvatelstvo.

Už víc jak rok trvá vojenský konflikt na Ukrajině. Český prezident Petr Pavel v jednom rozhovoru řekl, že jakmile rusko-ukrajinská válka skončí, NATO by mělo Ukrajině umožnit připojení. Jak by podle vás měla být posuzována rusko-ukrajinská válka? Může Ukrajina vstoupit do NATO?

Pokud jde o přijetí Ukrajiny do NATO, Rusové řekli jasně, že považují za bezpečnostní hrozbu, když několik málo set kilometrů od Moskvy budou moci operovat američtí vojáci a Moskva bude na dostřel amerických raket. O to se v tuhle chvíli bojuje a pro Rusko je to svým způsobem existenční zápas. To je potřeba vidět, než se člověk pustí do nějakých paušálních hodnocení, a bylo by potřeba ty věci brát realisticky. Rusům asi nevadí, pokud Ukrajina bude součástí Evropské unie. Bude to spíše znamenat, že bude takovou popelnicí Evropy, jako jsme svým způsobem i my, kdy se k nám dovážejí produkty, které se v západní Evropě neprodávají. Ukrajina je přece jenom velký trh, který může být pro západní Evropu zajímavý.

Rusko, Čína, Indie jsou země, které říkají, že si nepřejí rozšiřování NATO do dalších oblastí světa. Osobně si také myslím, že je to úplně zbytečné. K čemu? V čase raket si můžu vyřídit účty s protivníkem raketami, když na to přijde. K čemu mít základny ve více než 100 zemích světa, jako to mají Spojené státy? Vůbec to nechápu. Kdyby se desetina peněz, které jdou ve světě na zbrojení, ať už to jsou peníze ruské, americké, čínské nebo naše, daly třetímu světu, aby tam lidé měli čistou vodu, aby se rekultivovala krajina a vytvořily se pracovní příležitosti, tak by se třeba zmírnil tlak na imigraci a zmírnil by se tlak na Evropu, pokud jde o migranty. To je to, co bychom potřebovali a lidé v rozvojovém světě by před sebou viděli nějakou lepší perspektivu svých životů. Takže je potřeba vidět i tyhle souvislosti.

Prezident Pavel, i když má IQ jenom 107, jak jsem se dočetl na jeho serveru, tak si nemyslím, že by byl tak hloupý, aby si myslel, že může být přijata Ukrajina do NATO v situaci, kdy vede válečný konflikt, kdy tento konflikt s Ruskem nebude uzavřen mírovou smlouvou, která bude udržitelná, protože to by NATO bylo ve stavu permanentního nebezpečí jaderného konfliktu s jadernou mocností. Já to tedy nechci. Jestli si to umí představit prezident Pavel… Jak chcete porazit zemi, která má všechno jako Rusko, všechny suroviny, a ještě k tomu největší arzenál jaderných zbraní na světě?

iportal24.cz/Jana Dubničková

Čínský prezident Xi Jinping dnes dopoledne ve městě Xi'an v severozápadní čínské provincii Shaanxi řídil Summit Číny a zemí Střední Asie a v klíčovém projevu předložil osm návrhů na spolupráci mezi Čínou a středoasijskými zeměmi.

Xi Jinping poukázal na to, že tento summit vytvořil novou platformu a otevřel nové perspektivy pro spolupráci mezi Čínou a Střední Asií. Čína je ochotna úzce spolupracovat se všemi stranami na dobrém plánování, budování a rozvoji spolupráce mezi Čínou a zeměmi Střední Asie.

Za prvé, je třeba posílit budování mechanismů. Zřídili jsme mechanismy zasedání a průmyslových výborů v oblasti diplomacie, hospodářství a obchodu, cel a dalších. Čína rovněž navrhla vytvoření mechanismů setkání a dialogu v průmyslu a investicích, zemědělství, dopravě, řízení mimořádných situací, vzdělávání, ohledně politických stran a v dalších oblastech s cílem vybudovat širokou platformu pro země pro provádění komplexní a vzájemně prospěšné spolupráce.

Za druhé, je třeba rozšířit hospodářské a obchodní vztahy. Čína zavede více opatření na usnadnění obchodu, zlepší dvoustranné investiční dohody, dosáhne plného pokrytí kanálu pro rychlé odbavení zemědělských a vedlejších produktů v hraničních přístavech mezi oběma stranami, uspořádá tematickou akci „cloudová agregace zboží ve Střední Asii“, vytvoří obchodní centrum a podpoří rozvoj obchodního měřítka na novou úroveň.

Za třetí, je třeba prohloubit propojení. Čína komplexně zvýší objem přeshraniční dopravy, zvýší dopravní kapacitu dálnice Čína-Kyrgyzstán-Uzbekistán a dálnice Čína-Tádžikistán-Uzbekistán a podpoří dokování a vyjednávání železničního projektu Čína-Kyrgyzstán-Uzbekistán. Urychlíme modernizaci a transformaci stávajících přístavů a důrazně podpoříme otevření trhu letecké dopravy. Posílíme výstavbu čínsko-evropského centra pro vlakové montáže a vybudujeme komplexní digitální platformu pro služby.

Za čtvrté, je třeba rozšířit energetickou spolupráci. Čína navrhuje vytvořit partnerství pro energetický rozvoj mezi Čínou a Střední Asií, urychlit výstavbu D-linky plynovodu Čína-Střední Asie, rozšířit rozsah obchodu s ropou a plynem mezi oběma stranami, rozvíjet spolupráci v celém energetickém řetězci a posílit spolupráci v oblasti nové energie a mírového využití jaderné energie.

Za páté, je třeba podporovat zelené inovace. Čína je ochotna spolupracovat se středoasijskými zeměmi v oblastech, jako je správa a rozvoj zasolených alkalických půd, úsporné zavlažování atd., podporovat řešení ekologické krize Aralského jezera a podporovat založení high-tech podniků a průmyslových parků informačních technologií ve Střední Asii. Čína vítá účast středoasijských zemí na zvláštních plánech spolupráce v rámci „Pásma a stezky“, jako jsou technologie udržitelného rozvoje, inovace a podnikání a vesmírné informační technologie.

Za šesté, je třeba zlepšit rozvojové schopnosti. Čína vypracuje zvláštní plán spolupráce na snižování chudoby prostřednictvím vědy a technologií mezi Čínou a středoasijskými zeměmi, bude provádět „plán zlepšování technologických dovedností Číny a zemí Střední Asie“, zřídí více Lubanových dílen ve středoasijských zemích a podpoří čínské podniky ve Střední Asii, aby poskytovaly více pracovních příležitostí pro místní oblasti. Aby Čína pomohla ve spolupráci se středoasijskými zeměmi, poskytne celkem 26 miliard čínských yuanů na financování a bezplatnou pomoc středoasijským zemím.

Za sedmé, je třeba posílit dialog mezi civilizacemi. Čína vyzývá středoasijské země, aby se účastnily plánu „Kulturní Hedvábná stezka“, v rámci kterého budou zakládána centra tradiční čínské medicíny ve Střední Asii, urychlí vzájemné zakládání kulturních center, nadále bude poskytovat vládní stipendia středoasijským zemím, uspořádá rok kultury a umění mezi Čínou a středoasijskými zeměmi a spustí speciální vlak pro kulturní turistiku do Střední Asie.

Za osmé, je třeba zachovat regionální mír. Čína je ochotna pomoci středoasijským zemím posílit bezpečnost vymáhání práva a budování obranné kapacity, podporovat země v udržování nezávislého úsilí o regionální bezpečnost a boj proti terorismu a provádět spolupráci v oblasti kybernetické bezpečnosti. Je třeba pokračovat ve využívání koordinačního mechanismu mezi sousedními zeměmi Afghánistánu a společně podporovat mírovou obnovu Afghánistánu. (Kl)

CRI

Americká ministryně financí Janet Yellenová nedávno při účasti na schůzce ministrů financí G7 a guvernérů centrálních bank vyzvala ke „koordinované akci“ proti takzvanému „ekonomickému nátlaku“ Číny. Toto je řeč zloděje, který křičí „Chyťte zloděje!“ Fakta jsou nejlepším důkazem toho, kdo je veteránem ekonomického nátlaku a kdo je obětí.

Když už mluvíme o „nátlaku“ v mezinárodních vztazích, samotný tento koncept byl vynalezen a praktikován Spojenými státy. V roce 1971 Alexander George, profesor Stanfordské univerzity ve Spojených státech, poprvé navrhl koncept „donucovací diplomacie“, který byl shrnut v politice Spojených států vůči Laosu, Kubě a Vietnamu. Jádrem tohoto konceptu je, že Spojené státy používají silové hrozby, politickou izolaci, ekonomické sankce, technologické blokády a další, aby přinutily ostatní země provést změny v souladu s požadavky Spojených států, aby si Spojené státy udržely hegemonii v co největší míře.

Je vidět, že „ekonomický nátlak“, jako nedílná součást americké „nátlakové diplomacie“, je patentem Spojených států. Čína vždy prosazovala budování otevřené světové ekonomiky a nikdy se nezapojila do „ekonomického nátlaku“ a rozhodně se proti němu staví. USA chtějí dát toto označení Číně, což je naprosté převracení skutečnosti. Jejich cíl není těžké uhodnout. Jak upozornili analytici, USA chtějí získat z ničeho výhodu v čínsko-americké hospodářské, obchodní a finanční spolupráci a jednáních. Spojené státy chtějí neopodstatněným obviněním donutit Čínu k ústupkům.

Vnější svět si všiml, že americká média v poslední době uvolňují fámy, že USA letos před summitem G7 a po něm oznámí „bezprecedentní“ investiční omezení vůči Číně, která se budou týkat high-tech oborů, jako jsou polovodiče, umělá inteligence, kvantové počítání a další. Pokud jsou tyto zprávy pravdivé, bude to další příklad toho, jak se Spojené státy angažují v ekonomickém nátlaku vůči Číně a potlačují rozvoj Číny.

Ve skutečnosti je technologická blokáda běžným prostředkem používaným Spojenými státy k ekonomickému nátlaku. V srpnu 2022 vstoupil v platnost americký „Zákon o čipech a vědě“ a některá ustanovení omezují společnosti v provádění běžných ekonomických, obchodních a investičních aktivit v Číně. Lidé z polovodičového průmyslu ve Spojených státech si stěžovali na arogantní chování Spojených států, které zobecňují koncept národní bezpečnosti a ničí ekologii globálního polovodičového průmyslu. „Vláda USA by měla mít jasnou definici toho, co je národní bezpečnost, a měla by být transparentní a předvídatelná.“ Pokud jde o Čínu, největší světový trh pro prodej polovodičů, John Neuffer, prezident a generální ředitel Asociace amerického polovodičového průmyslu, řekl, že americké polovodičové společnosti nemohou chybět. Toto je skutečný hlas tohoto odvětví a vláda USA by k němu neměla být hluchá.

Jednostranné sankce jsou navíc také prostředkem ekonomického nátlaku, který USA zneužívají. Spojené státy si vymyslely různé záminky k potlačení čínských high-tech společností s mezinárodní konkurenceschopností a na sankční seznam zařadily více než tisíc čínských společností. Z globálního hlediska Spojené státy dosud uvalily jednostranné ekonomické sankce na téměř 40 zemí světa, což se týká téměř poloviny světové populace. Až do fiskálního roku 2021 Spojené státy přijaly více než 9.400 sankčních opatření, která vstoupila v platnost a způsobila obrovské humanitární katastrofy. Podle analýzy a odhadů Brookingsova institutu Spojených států během nejhoršího období epidemie COVID-19 v Íránu mohl dopad amerických sankcí způsobit až 13 tisíc úmrtí.

Pro Spojené státy neexistují věční přátelé, pouze věčné zájmy. Spojené státy nešetří ani své spojence a provádí ekonomický nátlak i proti nim. Historicky společnosti amerických spojenců, jako je japonská Toshiba, německý Siemens a francouzský Alstom, všechny zpochybňovaly zájmy Spojených států a byly Spojenými státy bez výjimky potlačovány. Zejména od 80. let 20. století Spojené státy mnohokrát uvalily ekonomické sankce na Japonsko a všemi prostředky potlačovaly výhodná japonská průmyslová odvětví, jako jsou polovodiče, a dokonce podporovaly velké strukturální operace v japonské ekonomice. To se dá na učebnicové úrovni nazvat ekonomickým nátlakem. Japonsko jako hostitelská země letošního summitu G7 nebude mít selektivní amnézii, nebo ano?

Podívejte se na současný „Zákon o snížení inflace“, který zavedly Spojené státy. Někteří analytici poukázali na to, že Spojené státy podporují lokálně vyráběné produkty čisté energie poskytováním nespravedlivých dotací a daňových úlev. Francouzský prezident Emmanuel Macron kritizoval, že tento návrh zákona je „extrémně urážlivý“ vůči evropským společnostem a řeší americké problémy způsobem, který poškozuje evropské zájmy. Spojené státy používají „Zákon o snižování inflace“, aby přinutily evropské společnosti přesunout své výrobní linky do Spojených států. Pokud to není ekonomický nátlak, co je to?

Brzy se bude konat summit G7. Mnoho členů tohoto „malého kruhu“ je obětí ekonomického nátlaku ze strany Spojených států. Pokud Spojené státy trvají na zařazení „reakce na ekonomický nátlak“ na program summitu, doporučujeme členským zemím, aby se nejprve zamyslely nad svými vlastními zkušenostmi a odsoudily to, co Spojené státy udělaly, a ne je slepě následovaly a nestaly se tak spoluviníky.

CRI

Slovenský historik, politický analytik a vysokoškolský pedagog Eduard Chmelár hovořil nedávno v Praze o pozitivní roli Číny v urovnávání mezinárodních konfliktů. „Jediná velmoc, která k těmto záležitostem přistupuje konstruktivně – je Čína,“ zdůraznil historik s tím, že je nutno právě o Číně uvažovat novým způsobem, nikoliv z pozice eurocentrismu. Kritizoval také USA z rozbití světového pořádku a dodal, že se svět nyní nachází v nebezpečném meziobdobí, kdy starý řád je rozbitý a nový ještě nevznikl.

V úvodu svého projevu Chmelár uvedl, že na válce na Ukrajině nyní zcela jasně vidíme, že se hraje o nový světový pořádek. Velice zřetelně to podle jeho slov vyjádřila Čína a později i Rusko, i když už jako jakási ozvěna právě toho čínského postoje.

„Víte, nedávno řekl Sergej Lavrov větu, která byla i ve slovenských médiích dost dezinterpretovaná – on se v podstatě vyjádřil, že Rusko nepřistoupí na mírové rozhovory bez toho, že by se nepřihlíželo na ruské zájmy a zároveň by se nerokovalo o novém uspořádání mezinárodních vztahů,“ konstatoval Chmelár s tím, že ruský ministr zahraničí sdělil něco podobného jako čínský prezident Si Ťin-pching, který říká, že současná podoba mezinárodních vztahů je zastaralá.

Podle známého slovenského politického a mediálního analytika v podstatě starý světový pořádek již neexistuje, protože se rozpadl a nerozbilo ho podle něj Rusko, to ho jenom dorazilo, protože ho rozbily Spojené státy americké, které již více než dvacet roků imperiálně válčí a za tu dobu podle Chmelára je mezinárodní právo na padrť.

„Tak už přestaňme moralizovat o mezinárodním právu, kdo ho dodržoval a kdo ne, protože, pokud bychom si udělali statistický výpočet, tak bychom zjistili, že daleko nejvíce vedou v nedodržování mezinárodního práva USA,“ objasnil analytik a dodal, že nejnebezpečnější dobou v mezinárodních vztazích je meziobdobí, když starý pořádek je již rozbitý a nový ještě nevznikl. Nacházíme se podle něj nyní právě v tom meziobdobí.

„Jediná velmoc, které k těmto záležitostem přistupuje konstruktivně, je Čína. Měli bychom se naučit uvažovat o Číně novým způsobem, nikoliv z pozice eurocentrismu, kdy nazíráme na Čínu naší optikou, která je této zemi úplně cizí,“ zdůraznil Chmelár s tím, že Čína, v rozporu s tím, co uvádí mainstreamová média, neuzavřela s Ruskem žádnou alianci, žádný trvalý blok – ani vojenský, ani politický, žádné pevné spojenectví.

„Čína využívá vztahy NATO a snaží se přesvědčit partnery, že světový pořádek je nutno postavit na vzájemně výhodných vztazích, které respektují zájmy jednotlivých členů a na spolupráci, nikoliv na soutěživosti,“ konstatoval analytik a poté se ptal, zdali výše uvedené bude fungovat v případě, že Čína bude enormně silná? Chmelár publiku vzápětí sám upřímně odpověděl, že se jedná o jistý experiment, ale kdo zná dějiny čínského myšlení a politiky, tak ten podle něj musí vidět, že Čína neusiluje o dobití cizího území.

„Přátelé, my se stále díváme na Čínu z pozice našich tradic, kolonialismu, výbojů a podobně. Čína sice také vedla války, ale v rámci udržení integrity čínského světa, nezná však něco jako války o dobití cizího území,“ vysvětlil známý slovenský odborník a pak dodal, že mainstreamová média nám také pečlivě zamlčují geopolitickou porážku, kterou v těchto týdnech utržily Spojené státy americké v jihozápadní Asii.

„Válka v Jemenu se již prakticky skončila a je to výsledek úsilí Pekingu, který normalizoval vztahy mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Protože součástí dohody nebylo jen obnovení diplomatických vztahů, ale i to, že obě země přestanou podporovat zahraniční žoldáky,“ objasnil analytik s tím, že to vedlo k tomu, že Saúdskoarabští vyjednavači brzy podepíší dohody o trvalém příměří. USA byly podle něj z těchto dohod úplně vyloučeny a Chmelár sarkasticky poznamenal, že americký prezident Joe Biden při nástupu do funkce slíbil, že vyřeší zmíněný konflikt a čínský prezident Si Ťin – pching to za něho udělal.

Na závěr svého erudovaného vstupu slovenský expert zdůraznil, že globální agendu řeší dnes mocnosti - mimo Západ. Samotný Západ je dle jeho slov marginalizovaný a vytlačovaný.

„To bude mít u nás následky, o kterých se dosud nediskutuje. Spojené státy, jestli neodstoupí od své současné politiky, budou stále více vytlačovány na okraj,“ uzavřel Chmelár a dodal, že pokud se politika Evropské unie a našich vlád bude na USA nadále úzce vázat, tak nakonec budeme na samotném okraji i my.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze

Americký ministr zahraničí Antony Blinken nedávno vydal prohlášení, ve kterém uvedl, že vydal důraznou výzvu, aby WHO pozval čínský Tchaj-wan k účasti na letošní konferenci WHO jako pozorovatel. Toto je další malá akce, kterou Spojené státy provedly v otázce čínského Tchaj-wanu. Mnoho médií se domnívá, že s podporou Spojených států zvýší nadcházející summit G7 své úsilí o vykreslení „čínské hrozby“. Kromě toho se očekává, že o problém čínského Tchaj-wanu bude obzvlášť postaráno.

V posledních letech několik západních zemí v čele se Spojenými státy často mluvily o otázce Tchaj-wanu. Když Nancy Pelosiová,  tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA, v srpnu 2022 navštívila čínský Tchaj-wan, ministři zahraničí G7 vydali společné prohlášení, které požádalo Čínu, aby jednostranně nezměnila současný status tchajwanského průlivu. To je klam, který se stává černým a bílým. Každý může vidět, že největší hrozbou míru tchajwanského průlivu je rozštěpené chování „Tchajwanské nezávislosti“ a podpory vnějších sil.

Otázka Tchaj-wanu je jádrem klíčových zájmů Číny. Princip jedné Číny je obecným konsensem mezinárodního společenství a základní normou mezinárodních vztahů, stejně jako politickým základem pro Čínu pro navazování diplomatických vztahů s jinými zeměmi. Pokud USA očekávají, že získají spojence, aby zahráli „kartu Tchaj-wanu“ nebo dokonce vytvořili jakýsi „konsensus“ na mezinárodní scéně, pak je to skutečně považováno za samozřejmost.

V posledních letech s rozmachem zemí rozvíjejících se trhů je přítomnost G7 ve světě stále menší a stává se nástrojem k udržení hegemonie „velkého bratra“ Spojených států. Její tzv. „konsensus“ nemůže vůbec reprezentovat mezinárodní společenství. Navíc v rámci tohoto „malého kruhu“ existuje také otazník, do jaké míry může takzvaný „konsensus“ odrážet jednomyslné názory Západu.

Je třeba poznamenat, že když francouzský prezident Macron navštívil Čínu v dubnu letošního roku, zopakoval, že francouzská strana respektuje a dodržuje politiku jedné Číny a uvedla, že Evropa musí určit své vlastní zájmy týkající se tchajwanského problému a na základě toho se rozhodovat. Výsledkem je, že toto prohlášení vyvolalo nespokojenost Spojených států. S ohledem na krizi důvěry způsobenou únikem důvěrných dokumentů amerických monitorovacích spojenců, je interiér G7 již dlouho plný trhlin.

V dnešním světě existuje pouze jedna verze čínského principu, tj. existuje pouze jedna Čína, Tchaj-wan je součástí Číny a vláda Čínské lidové republiky je jedinou právní vládou zastupující Čínu. Čínský princip je obecně podporován mezinárodním společenstvím, které je trendem jak myslí lidí, tak i obecným trendem.

CRI

Řada japonských médií nedávno uvedla, že nadcházející summit G7 v Japonsku bude vyžadovat po Číně, aby „dodržovala“ mezinárodní pravidla.To mate mezinárodní společenství: o jakých mezinárodních pravidlech to mluví? Jaké oprávnění mají Spojené státy americké a několik západních zemí kritizovat Čínu, když jsou sami velmi málo schopni dodržovat mezinárodních pravidla?

Pokud jde o mezinárodní pravidla, na světě existuje pouze jeden soubor pravidel, což jsou základní normy mezinárodních vztahů vycházející z cílů a zásad Charty OSN. Ale v ústech některých západních zemí reprezentovaných Spojenými státy je „Charta Organizace spojených národů“ málo slyšet. V jejich slovech je velmi frekventované slovo – „mezinárodní řád založený na pravidlech“. Jde o nejasné tvrzení, které není obsaženo v Chartě OSN, ani v prohlášeních přijatých vůdci různých zemí v OSN ani v rezolucích Valného shromáždění OSN a Rady bezpečnosti. Čínský zástupce se jednou veřejně zeptal v Radě bezpečnosti: „Na jakých pravidlech je založen takzvaný ‚mezinárodní řád založený na pravidlech‘? Kdo ta pravidla vytvořil? Jaké jsou vztahy mezi těmito pravidly a mezinárodním řádem? "

Tato série otázek nebyla Spojenými státy a těmito západními zeměmi jasně zodpovězena. Někteří analytici poukázali na to, že důvod proč tento koncept činí velmi nejasným, je ten, že jej chtějí „oblékat“ podle libosti. Tento koncept vypadá vznešeně, ale ve skutečnosti je to fíkový list, aby G7 zasahovala do vnitřních záležitostí jiných zemí, vyvolávala globální nepokoje a zapojovala se do konfrontace mezi tábory. Taková pravidla slouží spíše zájmům několika zemí, jako jsou Spojené státy, než společným zájmům mezinárodního společenství.

Zásada nevměšování se do vnitřních záležitostí je důležitou zásadou Charty Organizace spojených národů a základní normou mezinárodních vztahů. V posledních letech však Spojené státy prosazovaly „Novou Monroeovu doktrínu“ v Latinské Americe, provokovaly „barevné revoluce“ v Eurasii a podnítily „arabské jaro“ v západní Asii a severní Africe, což přineslo chaos a katastrofy do mnoha zemí. Nedávno mexický prezident López zveřejnil dopis, který napsal americkému prezidentovi Joe Bidenovi, v němž obvinil USA z údajného poskytování finanční pomoci místním mexickým nevládním organizacím a institucím, které se otevřeně staví proti mexické vládě, a z hrubého zasahování do vnitřních záležitostí Mexika.

Tento druh „intervencionismu“ Spojených států neušetří ani jejich spojence. Od Snowdenových odhalení v roce 2013 až po poslední „úniky“ Pentagonu bylo opakovaně prokázáno, že Spojené státy bez rozdílu monitorují spojence, jako je Německo, Francie, Švédsko, Jižní Korea, Izrael a Ukrajina, a jsou skutečně světovou jedničkou v oblastech „monitoringu“ a „hackerským impériem“.

Kromě toho se Spojené státy také zapojují do konfrontace mezi tábory. Nelegální vojenská přítomnost USA v Sýrii přetrvává, krade ropu a jídlo, Japonsko prosazuje plán vypouštění kontaminované vody do moře… Historie i realita ukazují, že USA, Japonsko a další země jsou největšími narušiteli mezinárodních pravidel.

O světových záležitostech by měly diskutovat a řešit je všechny země dohromady a ne jen několik západních zemí, které si sami myslí, že reprezentují celý svět. Kdo porušuje mezinárodní pravidla? Tento „malý okruh zemí“ tvořící skupinu plnou antagonismů by se sám měl podíval do zrcadla.

(sve)/CRI

Kazašský prezident Kassym-Jomart Tokajev v exkluzivním rozhovoru s moderátorem CGTN Wangem Guanem velmi pozitivně hodnotí nedávné návrhy Číny, včetně budování Společenství společné budoucnosti, Globální bezpečnostní iniciativy, Globální rozvojové iniciativy a Iniciativy globálních civilizací. Jsou »skutečným příspěvkem k budování předvídatelnějšího světa v budoucnosti a obecně«, říká Tokajev.

Obdivuje také čínskou cestu rozvoje, kterou shrnuje jako čínskou cestu k modernizaci, protože ukazuje, že »modernizace nemusí nutně znamenat westernizaci«. Přitom neodmítá učení se od ostatních, aby se všechny země zdokonalovaly a rozvíjely, ovšem za podmínky, že by nemělo docházet k zasahování do vnitřních záležitostí žádné země zvenčí.

CGTN

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wenbin 12. května na pravidelné tiskové konferenci při odpovědi na otázku o tom, že podle zprávy členské země G7 vyhlásí společnou reakci na „ekonomické donucování“, aby tím vyslaly signál Číně, řekl, že pokud jde o ekonomické donucování, první, kdo by měl být kritizován, jsou Spojené státy, které opakovaně zobecňovaly koncept národní bezpečnosti, zneužívaly kontroly dovozu a podnikaly diskriminační a nespravedlivá opatření vůči podnikům jiných zemí, čímž vážně porušily principy tržní ekonomiky a spravedlivé obchodní soutěže.

Mluvčí Wang dodal, že Čína je sama obětí ekonomického donucování Spojených států a je důsledně proti zavádění ekonomického donucování, proto Čína vyzvala G7, aby jednala v souladu s dobovým trendem otevřenosti a tolerance, přestala vytvářet uzavřený a exkluzivní „malý kruh“ a nebyla komplicem ekonomického donucování.

Zvláštní vyslanec čínské vlády pro euro-asijské záležitosti zahájí 15. května návštěvu pěti zemí, včetně Ukrajiny

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wenbin 12. května na pravidelné tiskové konferenci prohlásil, že 15. května zahájí zvláštní vyslanec čínské vlády pro euro-asijské záležitosti návštěvu pěti zemí: Ukrajiny, Polska, Francie, Německa a Ruska, aby provedl s různými stranami jednání o politickém řešení ukrajinské krize. Od vypuknutí krize na Ukrajině Čína vždy zastávala objektivní a spravedlivý postoj a aktivně podporuje mírové jednání. Čína vydala dokument s názvem Postoj Číny k politickému řešení ukrajinské krize, který byl široce pochopen a uznán mezinárodním společenstvím. Čína je ochotna nadále hrát konstruktivní roli při shromažďování většího mezinárodního konsenzu v oblastech zastavení palby, obnovení mírového jednání a vyhýbání se eskalaci situace, čímž přinesla svůj příspěvek k politickém vyřešení ukrajinské krize.

CRI

Česká republika a Čínská lidová republika mají podobné úseky historie, především okupace a nadvlády cizáků, případně cizáckých slouhů domácího původu. Dále se jedná o historickou otázku období ideologického řízení státu v obou zemích a řešení toho problému. Nelze přehlédnout, že současné zostřené vztahy mezi ČR a ČLR jsou spjaty se zahraničními zájmy USA a EU (NATO/EU), mimo jiné, válkou na Ukrajině.

Pokud srovnáme zahraniční politiku Číny a ČR, vidíme dlouhodobé, navíc stále výraznější rozdíly a výsledky, které se samozřejmě promítají do vnitřní politiky obou zemí s dopadem na životní úroveň a perspektivu obyvatel. Pro každou zemi, každý národ a každého člověka je budoucnost zásadním životním stimulem. Politika českých vlád a jejich politických stran, především té poslední, přivedla ČR do situace, kdy pozitivní budoucnost nemá. Obecně bychom mohli mluvit o střetu ideologické a realistické politické koncepce. Můžeme si připomenout rozdílnou startovací pozici Číny a ČSR v roce 1918, stejně jako v roce 1945, respektive 1949, nemluvě o roce 1990. V současnosti je Čína světovou velmocí, přičemž tam rozhodují Číňané. Naše republika je ožebračenou, rozprodanou, rozkradenou a zadluženou kolonií, kde rozhodují cizáci, jimž patří nejen banky a podniky, ale mnohde i půda, pitná voda, dokonce i plzeňské pivo. Můžeme si položit otázku nakolik, případně zda vůbec, je naše republika opravdu naše. Nelze se zbavit dojmu, že budoucností ČR je pozice popelnice Německa ve formě státu ožebračených a bezprávných pomocných dělníků v cizáckých fabrikách náročných na energie, čistou vodu a vzduch. Bez velké nadsázky můžeme mluvit o zrychlující se ukrainizaci ČR, což v praxi znamená zfašizovaný stát lži, loupeže, korupce a hlouposti, ovládaný cizáky. Tento likvidační proces bude doprovázen nejen emigrací schopných lidí, ale rovněž rozsáhlým vyvlastněním, spíše institucionalizovaným okradením obyvatel, především takzvané střední třídy, podle plánu takzvaného Velkého resetu. Cílem ovšem evidentně není reset, ale globální digitální koncentrák pro zbytek lidstva, jenž přežije biologické útoky a války. Realizace zločinných plánů je možná pouze v případě, že se podaří porazit Rusko a Čínu.

Historická zkušenost dokazuje, že ideologicky řízené státy, případně soustátí nikdy neuspěly. Typickými příklady jsou Rakousko-Uhersko, Sovětský svaz a lze předpokládat, že i Evropská unie. Je zajímavé, že Čína dokázala v průběhu posledních čtyřiceti let realizovat přechod od ideologicky řízeného státu k nedělitelně propojené realistické vnitřní a zahraniční politice, směřující k postupně rostoucímu blahobytu pro všechny občany. To vše bez extrémních krizí a válek, natož agresí v zahraničí. Není důležité, že průměrná životní úroveň v Číně je ještě nižší, než v EU, protože celkově stále roste. V Číně funguje sociální mobilita a každý občan má perspektivu dopracovat se lepší budoucnosti pro sebe a své děti. V Rusku byl vývoj podstatně obtížnější, protože Gorbačov a Jelcin umožnili cizákům a domácím gangsterům brutálně rozkrádat a ničit zemi až do nástupu Vladimíra Putina. Vývoj v EU i ČR je takový, že pozitivní perspektivu vidí stále méně občanů. Bez velké nadsázky lze konstatovat, že ČR vlastní zahraniční politiku nemá. Dokladem je úroveň řady ministrů resortu, které lze označit za slouhovské ministry zahraničních zájmů. Proto uboze závislá kolonie ČR ani nemůže vytvářet pozitivní vnitřní politiku. Celá EU se z funkčního blahobytu EHS, založeného kdysi na mírové ekonomické spolupráci a expanzi, pomalu propadá do ideologicky řízené nestability chudoby a depopulace s rostoucí militarizací a agresivitou vůči jiným zemím. Vlády a vedení většiny politických stran EU se chovají v rozporu se zájmy mnohých, místy i většiny občanů, především jako lokajové USA, případně arogantních a zkorumpovaných bruselských byrokratů. Česká republika se členstvím v NATO, následně v EU přesunula z jedné ideologie přímo do druhé, přičemž realitou posledních 33 let je stabilní chudoba ve srovnání se západněji položenými zeměmi EU. Závislost na EU, která ČR doslova vysává, v posledních letech každoročně zhruba bilion korun, vytváří hospodářsky neživotaschopný stát, který se po rozprodeji kdečeho už musí zadlužovat, aby vůbec přežil. Státy se především v EU, včetně ČR, mění z historicky osvědčené role přirozeného ochránce a velké rodiny v prostředek tyranie, ne-li teroru vůči vlastním obyvatelům v cizím zájmu. Bez velké nadsázky můžeme konstatovat, že základem současné EU jsou mediální lež, korupce a byrokratický teror založený na nespravedlnosti. Po třiceti letech slibů čeští politici nabízejí, že budeme chudnout, protože si to vyžaduje ideologie EU, zájmy globálních lichvářů, energetické přežití Německa a americká válka na Ukrajině. 

Podle amerických odborníků jsou základem ekonomického úspěchu Číny nikoli nízké platy, ostatně české mají do německých taky daleko, o důchodech nemluvě, ale především schopnost rychlých inovací ve výrobě a obchodu. Ty v ČR nejsou možné, protože většina podnikatelů se v počátcích zadlužila, byrokracie a její zákony nepodporují podnikání. Stát, odkud plyne ročně kolem bilionu korun do zahraničí a potřeba realizovat zahraniční obchody především přes Německo, tudíž s minimálním ziskem, vytvářejí nikoli perspektivní, nýbrž likvidační prostředí.

Základem jakékoli politiky jsou zájmy. Mediálně a politicky prezentované ideologie je pouze zakrývají. To, co je v jedné zemi ideologií, může být v jiné zájmem. Typickým příkladem je současná EU, která páchá hospodářskou sebevraždu a depopulaci domácího obyvatelstva na základě zvrácených ideologií (jednostranný rasový multikulturalismus, zvýhodňování migrantů, menšin a sexuálních úchylek vůči občanské většině, Zelený úděl, boj s uhlíkovou stopou, likvidace efektivního školství, zadlužování), importovaných z USA. Ideologické šílenství řízené z Bruselu a Berlína je zároveň zájmem USA, které potřebují závislou kolonii značky EU, jež tvoří zároveň základnu a kanónenfutr do války s Ruskem a Čínou. Strategickým úkolem války na Ukrajině bylo rozeštvat především Německo a Rusko, protože jinak by mohl vzniknout prosperující euroasijský blok, jenž by konkuroval globálním zájmům USA. Hlavním cílem agrese NATO/EU je Čína. Zničení Ruska je pouze taktickým krokem k obklíčení a následnému zničení Číny a zotročení, případně likvidaci většiny jejích obyvatel.

Na závěr bych si dovolil uvést citaci z projevu čínského prezidenta Xi Jinpinga, poučnou především pro naše vládní politiky.

„Rozrůzněnost historických podmínek zapříčinila také rozrůzněnost ve výběru cesty rozvoje v každé zemi. V historii lidstva nenajdeme národ, nebo stát, který by dospěl k síle a prosperitě díky závislosti na vnější síle, nebo díky otrockému následování někoho jiného. Pokud není výsledkem nevyhnutelný neúspěch, pak je jím nevyhnutelná závislost.“

Martin Koller

Když jsem se lidové s ekologickými programy Čínské republiky, byl jsem jako zájemce, aktivista a ochránce přírody nadšený. Najednou jsem viděl, jak koncepčně, plánovitě a razantně Čína už dávno samotné ekologii v praxi řeší, ať už je to ekologická dopravní infrastruktura, uplatnění energetických alternativ, zalesňování obrovských ploch, progresivní rozvoj alternativ tam kde mají smysl a především velké investice do obnovy ekologických technologií. Zatímco my tady v Česku av údajném a takzvaném civilizovaném západním světě o tom jen vedeme diskuse a přijímáme spíš jen nesmyslné programy, ze kterých těží bankovní a soukromý sektor a spekulanti, kteří zpět neinvestují. A tímto si čistě zabezpečují pouze svůj zisk, bez důrazného a někdy bez úplného pozitivního dopadu na samotnou ekologii a ochranu přírodních zdrojů a našich podmínek.

Když si vezmeme příklad, který popisuje ekolog Ing. Jan Zeman ve svém příspěvku o polské energetice, která právě v tomto duchu se mnou vypovídá o popsaném způsobu, který je řekněme minimálně rozporuplný. Polský rozvoj její energetiky zůstává paralyzován od září 1990, kdy se nová polská vláda Solidarity na nátlak různých populistů rozhodla nezprovoznit dokončovací jadernou elektrárnu v Zarnowieci, čtyři lehké vodní reaktory o výkonu 4 x 440 MWe. Dva hotové téměř bloky prodaly za směšnou začátek Finsku, kde dobře slouží dodnes, dva méně hotové bloky nechala sešrotovat. Uhlí tak zůstalo králem polské energetiky, i dnes uspokojuje asi 70 % polské spotřeby tepla a elektřiny. Je spojeno s vážnými negativy, zejména se významnou prašností, se značnými emisemi tuhými, oxidu siřičitého, oxidů dusíku, oxidu uhličitého, se ztrátou vod, o častých obětech z řad horníků při neštěstí v dolech a nemocech z povolání nemluví. Polská vláda, teď ovšem neví, co s tím. Nejde zdaleka jen o nám známý polsko-český pohraniční problém těžby ve velkolomu Turow.

I v Polsku vyrůstají fotovoltaické a větrné elektrárny, ale zdaleka nestačí a stačit prostě nebudou. Polské větrné elektrárny se téměř točí buď velmi málo, nebo vůbec. Sluneční energetika funguje jen ve dne, je nejefektivnější v červnu a téměř nulová v prosinci. Energetický potenciál polských řek je prakticky využitelný na maximum, ale není do ní reinvestováno, a navíc mají problém is vlastní údržbou. To samé je v této oblasti vodních elektráren iu nás v České republice. A takto bychom mohli pokračovat. Evropě chybí jednoduše ucelený ucelený koncept energetiky, na níž se skutečně hodí celá Evropa, a také ho realizuje v rámci skutečných ekologických programů tak, jak to má Čína. Zásadní dlouhodobé koncepty o ochraně přírodních podmínek Číny jsou dva, a tím je koncept od hladiny moře směrem nahoru, a koncept od hladiny moře směrem dolů. Jednak není třeba vymýšlet něco dalšího, ale spíše si prakticky ukázat zkušenosti a opět v zásadních aspektech se dohodnout na konkrétních. Čína využívá všechny zdroje energetiky a dává jim jednoznačnou přednost, neboť si uvědomuje, že ekologie, je dnes strategickou nutností a potřebou.

Richard Knot

Čína, Afghánistán a Pákistán se dohodly na prohloubení protiteroristické spolupráce a posílení hospodářské spolupráce s cílem posílit stabilitu a rozvoj regionu. Tyto tři strany se k tomu zavázaly na dialogu ministrů zahraničí Číny, Afghánistánu a Pákistánu v Islámábádu.

Setkání se zúčastnili čínský státní rada a ministr zahraničí Čchin Kang, úřadující ministr zahraničí afghánské prozatímní vlády Amir Chán Muttakí a pákistánský ministr zahraničí Bilawal Bhutto Zardárí.

Čchin se o setkání vyjádřil pochvalně a uvedl, že představuje obnovení mechanismu třístranné spolupráce mezi Čínou, Afghánistánem a Pákistánem. Uvedl, že Čína přikládá velký význam přátelství s Afghánistánem a Pákistánem a je ochotna s oběma stranami spolupracovat na provádění Globální rozvojové iniciativy, Globální bezpečnostní iniciativy a Globální civilizační iniciativy, sdílet rozvojové příležitosti, společně čelit bezpečnostním výzvám a podporovat regionální stabilitu a prosperitu.

Čchin zdůraznil význam protiteroristické spolupráce a uvedl, že Čína se rozhodně staví proti jakékoli formě terorismu a je připravena zintenzivnit spolupráci v boji proti terorismu v rámci regionálních mnohostranných rámců, včetně mechanismu koordinace a spolupráce mezi sousedními zeměmi Afghánistánu. Čchin poznamenal, že Čína doufá, že Afghánistán a Pákistán dále posílí bezpečnostní opatření pro čínský personál, instituce a projekty.

Dodal, že Čína je ochotna posílit koordinaci politik a posílit strategickou vzájemnou důvěru prostřednictvím mechanismu třístranné spolupráce. »Čína je rovněž připravena posílit rozvojovou spolupráci, sdílet rozvojové příležitosti a zvýšit kulturní a mezilidské výměny s Afghánistánem a Pákistánem,« poznamenal Čchin.

Bilawal i Muttaqi se shodli na tom, že mechanismus třístranné spolupráce má velký význam pro regionální mír a prosperitu, a zavázali se aktivně podporovat třístrannou spolupráci, formulovat plán politické, bezpečnostní a hospodářské spolupráce s cílem chránit společné zájmy tří zemí, dosáhnout vzájemného prospěchu a přinést výhody obyvatelům těchto tří zemí i dalším zemím v regionu.

Tři ministři si upřímně a do hloubky vyměnili názory na témata, jako je vzájemná důvěra, bezpečnostní spolupráce, boj proti terorismu, konektivita, obchod a investice, a dosáhli řady konsenzů.

Všichni se shodli na prohloubení vzájemné politické důvěry, respektování suverenity a územní celistvosti druhé strany a řádném řešení rozdílů prostřednictvím rovnocenných konzultací. Uvedli, že jednotně vystupují proti vměšování do vnitřních záležitostí Afghánistánu, proti nezákonným jednostranným sankcím vůči Afghánistánu a proti všem činům, které podkopávají mír a stabilitu v regionu.

Pokud jde o spolupráci v oblasti boje proti terorismu, Čína a Pákistán podporují afghánskou prozatímní vládu, aby posílila své schopnosti lépe čelit hrozbě terorismu. Afghánská strana informovala o své bezpečnostní situaci a protiteroristickém úsilí a zdůraznila, že nedovolí, aby jakékoli síly využívaly její území k teroristickým aktivitám namířeným proti Číně a Pákistánu.

Tři strany se rovněž dohodly na posílení výměn a spolupráce v oblasti hospodářství, obchodu, zemědělství, snižování chudoby a mezilidských výměn. Pokročí ve spolupráci v rámci iniciativy Pásmo a cesta a rozšíří spolupráci v rámci čínsko-pákistánského hospodářského koridoru (CPEC) na Afghánistán, aby podpořily propojení, zlepšily přeshraniční obchod, posílily hospodářskou integraci těchto tří zemí a dosáhly udržitelného rozvoje.

Foto: – Čínské ministerstvo zahraničí

CRI