Rychlý pohled na současný stav světa a globální politickou a ekonomickou oblast neposkytují zrovna důvody k optimismu. Vztahy mezi velmocemi se stále zhoršují, vleklé konflikty neutichají a multilaterální systém založený na pravidlech se pohybuje po nejisté trajektorii.

Na geoekonomické frontě se globalizace zpomaluje a někteří naznačují, že jsme vstoupili do období deglobalizace. Pokrok dosažený během několika desetiletí rostoucí globální ekonomické integrace a globálního ekonomického růstu je ohrožen rostoucím napětím v obchodních vztazích; rostoucí populistickou přitažlivostí protekcionistické politiky v některých koutech světa; a narušením globálních hodnotových a dodavatelských řetězců v důsledku exogenních otřesů, jako je pandemie covid-19.

Existuje naděje na budoucnost multilateralismu a globálního řádu založeného na pravidlech. A odpovědi na něj mohou ležet nejen ve Washingtonu, Bruselu a Pekingu, ale i v metropolích jako Astana, Brasília a Jakarta. Vzhledem k tomu, že se zdá, že velmoci nemohou (nebo nechtějí) udržet strategickou stabilitu, střední mocnosti mohou být v podstatě nejlepší nadějí na obnovení multilaterality.

Zatímco střední mocnosti pokrývají různorodou skupinu zemí (od Austrálie a Kanady po Jižní Afriku, Turecko a Kazachstán), sdílejí některé společné rysy: jejich odpor k vidění světa s nulovým součtem a konfrontace velmocí; a odhodlání pro nezávislý zahraničněpolitický kurz. Jsou to země se schopnostmi, které se jednotlivě nemohou rovnat schopnostem velmocí, ale přesto mohou tvořit výsledky spojením zdrojů a prací prostřednictvím aliancí a koalic.

Střední mocnosti ve 21. století jsou mnohem odolnější z hlediska demografických, ekonomických a vojenských rozměrů. Mají dostatečný ekonomický a geopolitický vliv, aby nebyly nuceny podporovat jednu supervelmoc, jak se často stávalo dříve. Jsou stále vlivnější, sebevědomější, nezávislejší, s větším manévrovacím prostorem. Jejich rostoucí aktivita a přítomnost na světové scéně mohou přispět ke globální stabilitě tím, že poskytnou další zdroje rovnováhy, dialogu a diplomacie.

Kazachstán pevně patří do této kategorie, ve skutečnosti neustále překračuje svou váhu z hlediska regionální a globální role a vlivu díky své pečlivě budované staleté zahraniční politice.

Během více než tří desetiletí od nezávislosti v roce 1991 Kazachstán využil své geostrategické pozice v srdci Eurasie, aby se stal regionálním centrem obchodu a obchodu spojujícím Evropu a Asii. Dnes je to jedna z mála zemí, která má rovnocenné, stabilní a konstruktivní vztahy se všemi světovými mocnostmi: Čínou, USA, EU a Ruskem. A i když byla tato politika v průběhu své historie několikrát testována, naposledy v roce 2022, kdy mnoho pozorovatelů předčasně spěchalo pohřbít kazašskou staletost v kontextu tragických lednových událostí, ukázala se jako stabilní, kompas za každého počasí či průvodce.

Právě v této souvislosti se nadcházející Astanské mezinárodní fórum bude konat v červnu z iniciativy prezidenta Tokajeva jako místo pro »obnovení politického dialogu, podporu pozitivních změn a vytvoření globální agendy spolupráce«. Fórum zdůrazňuje »potřebu koordinované globální reakce na výzvy ekonomiky, životního prostředí a bezpečnosti«.

Proběhne ve formátu Track 1.5 a sejdou se na něm zástupci nejen vlád, ale i mezinárodních organizací, podniků a vědeckých kruhů, aby vedli holistický dialog a mysleli »nestandardně« na řešení problémů klimatu, nedostatku potravin, výzev energetické bezpečnosti a jak lépe vyzbrojit instituce globálního řízení, aby čelily vznikajícím netradičním bezpečnostním hrozbám 21. století. Důležité je také zdůraznit nevýhradní charakter fóra, tedy pozvat všechny zájemce. V již nabitém kalendáři každoročních mezinárodních konferencí a fór tyto vlastnosti umožní astanskému fóru vyčnívat z davu a snížit riziko, že se z něj stane jednoduše »mluvící místnost«.

Kazachstán je přirozeným místem pro takový dialog. Země má solidní výsledky v podpoře mezinárodního zprostředkování, včetně mírových rozhovorů v Astaně o Sýrii; a aktivní účasti na jednáních o íránském jaderném programu a humanitární krizi v Afghánistánu. Stala se také čistým přispěvatelem k mezinárodní bezpečnosti díky své účasti v operacích OSN pro udržení míru (UNPKO) a svým snahám o jaderné odzbrojení. Sama Astana se etablovala jako hlavní město míru a dialogu a je zvyklá pořádat akce na vysoké úrovni, jako je Astanské ekonomické fórum, sjezd vůdců světových a tradičních náboženství a setkání o interakcích a opatřeních důvěry v Asii, abychom jmenovali několik.

Po desetiletích globalizace a integrace je svět v kritické fázi. Protekcionismus, jednostranné sankce, odstupování od smluv a vojensko-ekonomický nátlak se staly spíše normou než výjimkou. V tomto kakofonním a nesourodém světě představuje Astanské mezinárodní fórum čerstvou a tolik potřebnou snahu porozumět původním příčinám světových problémů a zmapovat cestu vpřed. Očekává se, že jako nástroj »obnovy kultury mnohostrannosti a důvěry na globální úrovni« bude fórum cenným místem pro posílení role středních mocností jako garantů globální stability.

Alberto Turkstra (Belgie), vedoucí projektu Diplomatic World. Astana Times

Během pátého skupinového studia Politbyra Ústředního výboru KS Číny Xi Jinping (Si Ťin-pching) zdůraznil, že bychom měli urychlit budování silné země ve vzdělávání a poskytnout silnou podporu velkému omlazení čínského národa. (Jia)

CRI

Čínský prezident Xi Jinping (Si Ťin-pching) v pondělí poblahopřál Recepu Tayyipu Erdoğanovi ke znovuzvolení tureckým prezidentem. (Jia)

CRI

Jak už jsme vícekrát psali, ač USA svou hegemonickou pozici do velké míry staví na postavení dolaru jako světové měny, tak ten v poslední době dost rychle ztrácí svoji pozici. Jednou z pouček týkajících se nadekretovaných peněz (fiat money) je to, že vytištěním nových peněz do oběhu se vždy nepřímo přenese značná část bohatství, které se přes ně obchoduje na počáteční uživatele těchto peněz, kteří je mají za privilegovaně nízkou úrokovou sazbu, takže za používání světové měny vlastně platí celý svět skrytý tribut americkým bankám a americkému státu. Díky tomu může mít americká vláda tak obrovský deficit, dovolit si tak ohromné vojenské výdaje, i americká ekonomika může mít takovou zápornou platební bilanci. Není tedy divu, že i americké války, jako byla Druhá válka v Zálivu proti Iráku a rozbití Libye, byly zřejmě do velké míry motivovány obavou z narušení dominance dolaru, když obě tyto země uvažovaly o jeho alternativách.

Dnes však už o alternativách uvažuje kde kdo a dokonce se tvrdí, že za současné potíže amerických bank stojících na pokraji krize může krize dolaru jako světové měny daleko více než standardní potíže v bankovních finančních rozvahách. Amerika svoji měnu hojně používá jako nástroj k vynucování jednostranně bez opory v mezinárodním právu uvalených sankcí na země nepodřizující se americké dominanci, jako Írán a Rusko, což silně mnohé země k odklonu od dolaru motivuje.

Ovšem daleko více většinu světa motivuje skutečnost, že dolar jako světová měna neplní požadavky, jaké se na takové platidlo kladou, že musí být nadstandardně stabilní a fungovat jako určitá záštita proti krizovým situacím v různých částech světa. To dolar v časech, kdy USA představovaly těžiště globální ekonomiky, plnil, dnes je to však naopak. Americká ekonomika sužovaná z vlastní iniciativy vyvolanými ekonomickými konflikty trpí značnou inflací, kterou se snaží mírnit monetárním utahováním s vysokými úrokovými sazbami. Tím ovšem způsobuje nedostatek kapitálu pro ekonomické zotavení po Covidové krizi nejen doma, ale i v zahraničí, takže přes dolar dusí ekonomické oživení celému světu, kdy v rozvojových zemích přináší až dluhovou krizi.

Mnoho zemí proto hledá alternativy. Jednou z nich je čínská měna yuan, zvláště když nikomu nehrozí, že s pomocí něj bude vydírán a podrobován sankčním režimům. Čína má zavedený mezinárodně fungující systém přeshraničního vypořádávání transakcí CIPS fungující jako alternativa k celosvětovému SWIFT, ovšem bez dozoru USA, a komplexní finanční systém pro zázemí takových operací. Kapitál je v čínské měně mnohem dosažitelnější než v dolarech. Přeshraniční obchody s Čínou se proto v posledních měsících vypořádávají častěji v yuanech než v dolarech, když na obchodování preferovaně v yuanech kromě zemí jako Rusko aj. sousedé, přechází i Brazílie, Argentina, Irák. Pákistán si nechává od Ruska stavět atomovou elektrárnu, za kterou platí v yuanech, a stejně tak i za ruskou ropu, když yuany jsou levněji dosažitelné než dolary a nesou s sebou méně finančních rizik.

Ovšem de-dolarizace se neomezuje na yuanizaci. Prudce roste vzájemné vyrovnávání v místních měnách v mnoha regionech a více než po jediné nové globální měně se volá po určitém portfoliu měn, které by umožnilo lepší vyváženost rizik, i po vybudování širšího mezinárodního finančního rámce mimo dosah Washingtonu, kdy do těchto snah vstupuje seskupení zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika).

Ty mají letos na svém zasedání 22. srpna v jihoafrickém Johannesburgu jednat o vytvoření rozsáhlejšího vlastního finančního systému včetně možnosti nějaké měny BRICS. Tato skupina zemí bývá považována za rivala skupiny zemí G7, kolem níž se formuje multipolární světový řád na rozdíl od unipolárního řádu formovaného kolem G7 a Washingtonu. V současnosti BRICS představují třetinu HDP světa, přepočteme-li jejich HDP v paritě kupní síly, takže nenarušenou neúměrnou cenou dolaru jako světové měny, tak jak jsme již referovali, předstihly BRICS skupinu G7 a předstihují ji i v příspěvku ke globálnímu růstu, přičemž rostou rychleji než G7.

Země BRICS obecně i prakticky celý globální Jih mají obavy, že postavení dolaru teď slouží jako brzda světového ekonomického zotavení, a tak by tato situace mohla ochotu BRICS k vytvoření alternativního globálního finančního systému s větším užíváním národních měn, odstíněného od rizik dolaru a amerického hegemonismu urychlit, včetně možnosti vytvoření nějaké měny BRICS pro mezinárodní účely. Něco takového však není jednoduché a motivace k tomu by musela být hodně silná. Ovšem současné monetární počínání USA pro to snad může být dostatečnou pobídkou. Těžiště snah má být především úsilí o využívání alternativ k dolaru pro přeshraniční vyrovnávání, více než v komplexním nahrazení dolaru jako rezervní měny se vším všudy. V kruzích BRICS a zemí na ně navazujících se dost šíří takový přístup, jaký v dubnu při návštěvě Španělska projevil brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva, který se ptal, proč by vůbec měly být nějaké země při obchodech vázané na dolar.

Tento trend v poslední době silně urychluje de-dolarizaci, přičemž mnoho zemí se začíná upínat k čínské měně jako k záštitě před riziky spojenými s dolarem a s hegemonickým nátlakem Washingtonu. Např. 70 procent obchodu mezi Čínou a Ruskem se vyrovnává v místních měnách. Stejný přístup však zaujímá mnoho zemí i jednotlivých podniků. Ovšem roste i postavení jiných měn na úkor dolaru nejen yuanu, např. dináru Spojených arabských emirátů.

Únik od dolaru je teď hodně atraktivní mezi menšími zeměmi a zeměmi zažívajícími dluhovou krizi silně vystavenými rizikům dolaru. Začíná to mít až takové účinky, že americká centrální banka Fed už od politiky vysokých úrokových sazeb i za cenu vyšší inflace poněkud ustupuje, neboť se jim asi zdá, že rozsah de-dolarizace tím vyvolávaný je neúnosný, což mj. vede k poklesu kurzu dolaru.

To vše silně pomáhá většímu mezinárodnímu prosazování yuanu. Je možné se však ptát, proč by se Čína měla přidat k těm, kdo by rádi navíc i novou měnu BRICS? Nebude ji snad považovat za určitou konkurenci pro svoji měnu?

Čína ovšem chce v první řadě prudce rostoucí světovou ekonomiku, která je podmínkou jejího rychlého růstu. Pro tu bude vyváženější portfolio mezinárodně používaných měn výhodnější než jen jedna dominantní měna. Čína má také obavy z přílišného nárůstu kurzu své měny, který by zdražil její zboží a snížil jeho konkurenceschopnost. Silné postavení dolaru značně posílilo americké banky i státní finance, ale silně přispělo k de-industrializaci Ameriky. Bývalý prezident USA Trump dokonce lamentoval, že Čína je nespravedlivě moc konkurenceschopná, protože její měna má nespravedlivě nízký kurz. Čína, ač je jistě ráda za vzestup své měny, si dá při de-dolarizaci velký pozor, aby se její měna nestala penízem, který ji zkorumpuje a utlumí rozvoj její reálné ekonomiky. Proto ráda podpoří i jiné alternativy k dolaru než yuan.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze

Ústřední stranický ústav pro výzkum historie a literatury Komunistické strany Číny nedávno vydal Si Ťin-pchingovu (Xi Jinpingovu) knihu s názvem »O soběstačnosti a sebezdokonalování vědy a techniky.« Kniha byla distribuována po celé zemi. Tato speciální sbírka obsahuje 50 důležitých rukopisů Si Ťin-pchinga o soběstačnosti a sebezdokonalování ve vědě a technice, z nichž některé jsou publikovány vůbec poprvé. (Jia)

CRI

Letošní rok je 30. výročím navázání diplomatických vztahů mezi Čínou a Eritreou. Eritrejský prezident Isaias Afwerki přijal exkluzivní rozhovor s hlavní stanicí během své nedávné návštěvy Číny. Isaias Afwerki jako starý přítel, který má s Čínou zvláštní vztah již více než půl století, chválil úspěchy Číny jako inspirativní pro rozvojové země a těšil se na čínsko-africkou solidaritu a spolupráci s cílem urychlit rozvoj Afriky.

Isaias Afwerki uvedl, že vzájemná politická důvěra a obchodní spolupráce mezi oběma zeměmi dosáhly skvělých výsledků a udržují úzké kontakty v řadě mezinárodních a regionálních aktivit.

V komentáři k tezi o „čínské hrozbě“ prezident poukazuje na to, že v historii jsou globální nerovnováhy, konflikty, světové války a vleklé konfrontace dílem menšiny, která chce ovládnout celý svět, a to je hegemonie.

Úspěchy Číny zároveň ukazují světu, že se pravidla hry změnila a je potřeba spolupráce mezi národy světa. Nový globální řád je založen na partnerství, vzájemné komplementaritě a společném úsilí, nikoli na dominanci nebo hegemonii, dodává Isaias Afeverki.

V komentáři k čínsko-africkým vazbám řekl, že obě země nedovolí zdiskreditovat jejich vzájemně výhodné partnerství a budou s Pekingem usilovat o vyšší úroveň spolupráce. (Yawen)

CRI

Slavnostní křest anglické verze knihy „Otázky a odpovědi o Si Ťin-pchingově nové éře socialismu s čínskými charakteristikami“ se konal 27. května na mezinárodním knižním veletrhu v Kuala Lumpur v Malajsii. 

Kniha „Otázky a odpovědi o Si Ťin-pchingově socialismu Si Ťin-pchinga s čínskými charakteristikami“ představuje základního ducha, základní obsah a základní požadavky Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy v nové éře.

Anglická verze „Otázky a odpovědi o Si Ťin-pchingově nové éře socialismu s čínskými charakteristikami“ je vydána v anglicky mluvících zemí po celém světě, což mezinárodní komunitě pomůže plně porozumět hlavnímu obsahu myšlenky o socialismu s čínskými charakteristikami pro novou éru a hluboce porozumět čínské moudrosti a čínské odpovědnosti Komunistické strany Číny za prosazování budování lepšího světa. (Yawen)

CRI

Čínský prezident Xi Jinping (Si Ťin-pching) jednal v pátek odpoledne v Paláci lidu s prezidentem Demokratické republiky Kongo Félixem Tshisekedim, který přijel na státní návštěvu Číny. Obě hlavy státu oznámily, že strategické partnerství oboustranně výhodné spolupráce mezi oběma zeměmi bude povýšeno na komplexní strategické partnerství spolupráce.

Xi Jinping poukázal na to, že Čína a Demokratická republika Kongo navázaly hluboké tradiční přátelství v historickém procesu usilování o národní osvobození a oponování koloniální agresi a jsou strategickými partnery, kteří sdílejí široký společný jazyk a kráčejí bok po boku. V posledních letech obě strany dosáhly plodných výsledků spolupráce v různých oblastech. Čína je již mnoho let největším obchodním partnerem a zdrojem zahraničních investic v Demokratické republice Kongo. Obě strany vytvořily úzké společenství zájmů a společenství osudu. Úspěšné zkušenosti s modernizací v čínském stylu ukazují, že rozvojové země mají právo a schopnost zkoumat cesty modernizace, které vyhovují jejich národním podmínkám. Čína je ochotna posílit propojení rozvojových strategií s Demokratickou republikou Kongo, vzájemně se podporovat, hledat spolupráci, stimulovat společný rozvoj a společně dosáhnout rozvoje a revitalizace. Předpokládá se, že vysoce kvalitní rozvoj Číny poskytne Demokratické republice Kongo více příležitostí ke spolupráci a širšímu trhu a podpoří větší rozvoj bilaterálních vztahů.

Xi Jinping poukázal na to, že Čína je ochotna nadále pomáhat Demokratické republice Kongo s jeho ekonomickým a sociálním rozvojem, podporovat strategii industrializace, posilovat spolupráci v energetice, těžbě, zemědělství, infrastruktuře, výrobě a dalších oblastech a hluboce prozkoumat spolupráci v digitální ekonomice, vzdělávání, zdravotnictví a dalších oblastech. Čína je ochotna vyslat skupinu zemědělských technických odborníků do Demokratické republiky Kongo. Očekává se, že Demokratická republika Kongo poskytne čínským podnikům politickou podporu a pohodlí při investování v této zemi a vytvoří spravedlivé a bezpečné podnikatelské prostředí. Čína je ochotna posílit koordinaci a spolupráci s Demokratickou republikou Kongo v multilaterálních záležitostech, společně praktikovat skutečný multilateralismus a chránit mezinárodní spravedlnost.

Xi Jinping zdůraznil, že Čína je největší rozvojová země na světě a Afrika je kontinent s nejvíce rozvojovými zeměmi. Čína a Afrika jsou vždy společenstvím osudu. Za současné mezinárodní situace musí Čína a Afrika více než kdy jindy posílit solidaritu a spolupráci. Obě strany by měly dodržovat základní normy mezinárodních vztahů, postavit se proti všem formám hegemonismu a mocenské politice, postavit se proti vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí a chránit společné zájmy rozvojových zemí. Čína pevně podporuje Afriku na cestě nezávislého rozvoje, pevně podporuje Afriku v tom, aby se stala důležitým pólem světové politiky, ekonomiky a civilizace, a je ochotna poskytnout africkým zemím nové příležitosti s vlastním novým rozvojem a spolupracovat s africkými bratry na realizaci výsledků Fóra pro spolupráci mezi Čínou a Afrikou, které se konalo v Dakaru. Výsledky setkání podpoří společnou výstavbu Pásma a stezky, podpoří Afriku při dosahování trvale udržitelného rozvoje a vytvoří společenství osudu Číny a Afriky v nové éře. 

Félix Tshisekedi jménem lidu Demokratické republiky Kongo ještě jednou srdečně poblahopřál k úspěšnému konání 20. sjezdu Komunistické strany Číny a zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců (VSLZ) a zasedání Čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS), opět poblahopřál Xi Jinpingovi k jeho znovuzvolení generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny a prezidentem státu, a srdečně poblahopřál Číně k dosažení obrovských úspěchů rozvoje pod vedením prezidenta Xi Jinpinga. Věří, že Čína jistě dosáhne cíle druhého stého výročí. Během půl století obstála přátelská spolupráce mezi Demokratickou republikou Kongo a Čínou ve zkoušce času a dosáhla plodných výsledků, kterých by si měly obě strany vážit. Kongo děkuje Číně za dlouhodobou důležitou pomoc a cennou podporu hospodářského a sociálního rozvoje Konga. Kongo pevně dodržuje politiku jedné Číny a pevně podporuje úsilí Číny o uskutečnění národního znovusjednocení. Kongo je ochotno spolupracovat s Čínou na prohloubení spolupráce v oblasti ekonomiky, obchodu, zdrojů, infrastruktury, lékařské péče a zdravotnictví, a obohatit konotaci komplexního strategického kooperativního partnerství mezi oběma zeměmi, které přispěje k prospěchu a blahobytu obou národů.

Po jednání byly obě hlavy státu společně svědky podpisu řady dokumentů o bilaterální spolupráci v oblasti investic, zelené ekonomiky, digitální ekonomiky a dalších.

Obě strany vydaly Společné prohlášení o vytvoření komplexního strategického partnerství pro spolupráci mezi Čínskou lidovou republikou a Demokratickou republikou Kongo.

Před jednáním uspořádal prezident Xi Jinping pro Félixe Tshisekediho uvítací ceremonii na náměstí u východní brány Paláce lidu. 

Zdroj: CCTV News

V úterý 23. května, tj. na 72. výročí regionálního mírového osvobození této oblasti, proběhlo Fórum o rozvoji čínského Tibetu 2023, kterému poslal gratulační dopis i čínský prezident Xi Jinping. Prezidentova shrnující formulace obsažená v tomto dopise: „Štěstí lidí je tím nejzazším lidským právem, přičemž tím, kdo drží klíče k dosažení lepších životů lidí, je rozvoj,“ je asi nejlepší ilustrací přístupu, jaký Čína k tomuto regionu – a nejen k němu – má, když od 18. Národního sjezdu Komunistické strany Číny 2012 patří ohromné investice do podpory této autonomní oblasti k jedné z největších priorit ústřední vlády, a její úspěchy, kdy zde byla poprvé v tibetské historii naprosto vymýcena absolutní chudoba a země se stala mírně rozvinutou prosperující společností, jsou naprosto jasné.

Možná bychom si, než se podíváme na rozvojové úspěchy Tibetu, mohli trochu připomenout i jeho historii jakožto po staletí už součásti Číny a události z poloviny minulého století vedoucí k modernizaci toho malebného Tibetu, jak ho známe dnes. Tibet byl už mnoho staletí součástí Číny. Na čínském císařském dvoře od dynastie Yuan ve 13. století spravoval Mongolsko a Tibet speciální úřad pro záležitosti těchto autonomních zemí, ovšem integrálních součástí císařství. Všichni ti dalajlámové aj. byli vždy schváleni čínskou vládou. Nikdo v Číně, Tibetu ani mezinárodně to nezpochybňoval, a stejný status měl Tibet i v první čínské ústavě z roku 1912. Tibetský stát to nikdy nezpochybňoval, zvláště když měl značné potíže s bouřícími se lokálními feudálními barony, proti nimž byla čínská pomoc centrální vládě vždy vítána.

Jediný, kdo se kdy pokusil čínskou suverenitu nad tímto územím zpochybnit, byla Británie, která sem v letech 1888 a 1907 podnikla dvě invaze, které vždy ztroskotaly na zavilém odporu místního obyvatelstva. Nicméně do tehdejších mezinárodních úmluv prosadila, že Tibet je zemí, která má tzv. „suzerenitu“, tedy že sice není nezávislou zemí a je jen jakýmsi protektorátem Číny.

Pak roku 1951, když vypukl v Tibetu vnitřní konflikt - dá se říci – že mezi probritskými a protibritskými silami o směřování země. Odpůrci probritské strany proto požádaly Peking, aby splnil své závazky a intervenoval v jejich prospěch. To bylo v době, kdy se vláda Komunistické strany čerstvě ujala země a měla spoustu práce s její stabilizací a moc se jí nehodilo, aby intervenovala do občanské války mezi tibetskými feudály, ale hrozba, že takovouto přirozenou horskou pevnost obsadí Británie, ji přinutila tam zasáhnout, kdy s vítěznou stranou tohoto vnitřního konfliktu Tibetu uzavřela Smlouvu o regionálním mírovém osvobození této oblasti, na jejímž základě intervence a další pobyt čínských vojsk proběhl. Nešlo tedy o nějaké zabrání nezávislého Tibetu Čínou, jak se nám snaží namluvit mávači tibetskými vlajkami. Také tam tehdy pokračoval dosavadní feudální řád s nevolnictvím aj., jako v předchozích staletích, ale se závazkem ve smlouvě o mírovém osvobození, že nevolnictví nová vláda postupně odstraní.

Vnitřní konflikty, kterých byl Tibet vždy plný, se ale do roku 1959 zvrhly v další zdejší občanskou válku mezi feudálním panstvem a vzdorovitými nevolníky, kvůli odstraňování nevolnictví. Nám se to obvykle líčí jako povstání Tibetského lidu proti záboru jejich země Čínou. Byla to ale jejich vlastní válka o feudalismus a Čína tehdy zasáhla ve prospěch sil, které skoncovaly s nevolnictvím a zahájily modernizaci země jako čínské autonomní oblasti.

Jestli by bylo pro zdejší lidi vhodnější, aby byli dále nevolníky feudálů, kteří by je svobodně a nezávisle vykořisťovali, jak se nás snaží přesvědčit, mávači vlajkou bájně nezávislého Tibetu, nebo je lepší, když se účastní rozvojového modelu asi nejúspěšněji se rozvíjející země světa, můžeme posoudit třeba z toho, že za těch 72 let od mírového osvobození stouplo HDP Tibetu 347krát na 213 miliard yuanů (30 miliard $) a příjem na hlavu 110 krát – loni 58 438 yuanů. I dnes je Tibet s více než 9procentním tempem růstu nejrychleji se rozvíjejícím regionem Číny. Očekávaná délka dožití se oproti 35,5 letům v roce 1959 prodloužila na 72,19. Negramotnost zanikla, ač v 50. letech bylo gramotných asi tolik procent lidí, jako je prstů na jedné ruce a dnes mají právo na 15 let bezplatného vzdělávání a všude jsou tu dostupné školy všech stupňů včetně vysokých.

Je zde dostupné bydlení, i takto hornatou zemi pokrývají sítě silnic a železnic včetně vysokorychlostních a letišť. Rozvody a výroba elektřiny zde umožňují moderní průmysl, industrializované zemědělství a komunikační sítě včetně 5G internetu na úrovni naší doby. V rozporu s povídačkami o potlačování místní kultury probíhá školní výuka v místním jazyce, chrání se tu místní kulturní dědictví, tradiční náboženské společnosti a rozvíjí se místní folklór. Konec konců země na tom i dost vydělává, neboť to každoročně láká desetitisíce zahraničních turistů, kterým se kromě památek líbí i zdejší chráněné krajinné oblasti s úžasnou přírodou.

Ač mnoho rozvojových zemí zažilo v uvedeném období také úžasné změny, tak ty zdejší ohromily i velvyslankyni Mozambiku v Číně Marii Gustavu, která se uvedeného fóra zúčastnila, a musela zde ocenit, že takovýto hospodářský zázrak, je hodně i na africké poměry, kde rovněž zažívají civilizační skok, a to spolu se zachováním místní kultury, ekologické ochrany aj. Vidí to tedy jako model vysoce kvalitního, inkluzivního rozvoje, z jakého stojí za to se v Africe poučit.

Také německý ochránce přírody a pracovník na modelech trvale udržitelného rozvoje Alexander Birle na této konferenci oceňoval, jakou je Tibet úžasnou laboratoří pro testování skutečně fungujícího zeleného rozvoje a zároveň ekologické ochrany.

Pokud se tedy někdo chce poučit o tom, jak lze realizovat vysoce kvalitní, k přírodě šetrný, k etnickým a náboženským tradicím inkluzivní rozvoj nějaké země, nejlépe se to doví, když se podívá, jak to dělají v Tibetu. Bohužel je však již zavedeným pravidlem, že kdekoliv se v Číně nějaká dříve chudá oblast rychle rozvíjí, skoncuje s chudobou a naopak se úspěšně pozdvihne k prosperitě a blahobytu, tak v takovém okamžiku padne do oka samozvaným obráncům lidských práv ze Západních aktivistických organizací a tisku i politických kruhů vyžívajících se ve hrách s kartou „lidských práv“. Proto i nejrychleji se rozvíjející oblast prudce se rozvíjející Číny – Tibet – je neustále v hledáčku propagandistického povyku těchto spolků. Čím více je kde rozvoje a blahobytu, tím více je tam podle nich útlaku a tím více jsou práva těch bohatnoucích a spokojenějších lidí pošlapávána.

Dosažené rozvojové úspěch Tibetu výborně ilustruje následující infografika:

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze

Čínský prezident Xi Jinping (Si Ťin-pching) ve čtvrtek zaslal blahopřejný dopis fóru Zhongguancun (Čung-kuan-cchun) 2023.

Xi Jingping poukázal na to, že v současnosti se prohlubuje nové kolo vědeckotechnické revoluce a průmyslové transformace. K řešení problémů společného rozvoje potřebuje lidstvo více než kdy předtím mezinárodní spolupráci, otevřenost a sdílení. Čína pevně prosazuje strategii otevírání se světu a vzájemného prospěchu a je ochotna spolupracovat se všemi zeměmi na světě na podpoře vědeckých a technologických inovací a na podpoře vědy a technologie, aby lépe prospívaly lidem všech zemí.

Xi Jinping zdůraznil, že Peking by měl plně využít své výhody ve vzdělávání, vědě a technice a talentech, společně podporovat vědecké a technologické inovace a institucionální inovace, pokračovat v prosazování reformy v Zhongguancunu jako demonstrační reformní zóny, nadále urychlit jeho výstavbu na přední světový vědecký a technologický park a usilovat o špičkové technologické inovace a rozvoj odvětví high-tech.

Fórum Zhongguancun 2023 je společně sponzorováno čínským ministerstvem vědy a technologie, Národním výborem pro rozvoj a reformy, ministerstvem průmyslu a informačních technologií, Komisí pro dohled a správu státního majetku při čínské Státní radě, Čínskou akademií věd, Čínskou akademií inženýrství, Čínskou asociací pro vědu a technologii a vládou města Peking. Fórum bylo zahájeno 25. května a hlavním tématem je „Otevřenost a spolupráce pro sdílenou budoucnost.“

CRI