Kolem 3.00 hodin ráno 16. května se převrhla čínská rybářská loď v Indickém oceánu a došlo ke ztrátě kontaktu s 39 lidmi, včetně 17 čínských členů posádky, 17 Indonésanů a 5 Filipínců. Do nynějška nebyl nikdo z nich nalezen a probíhají vyhledávací a záchranné práce.

Po nehodě, Si Ťin-pching, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny, předseda Ústředního výboru KS Číny a předseda Ústřední vojenské komise, učinil důležité pokyny, že ministerstvo zemědělství a venkova, ministerstvo dopravy a provincie Šan-tung by měly okamžitě zahájit mechanismus reakce na mimořádné situace, ověřit situaci, přiřadit záchranné síly, koordinovat mezinárodní námořní vyhledávání a záchranu a plně provést záchranu.

Si Ťin-pching jednal s kazašským prezidentem

Čínský prezident Si Ťin-pching jednal dnes ve městě Si-an s kazašským prezidentem Kasym-Žomartem Tokajevem, který přijel na státní návštěvu Číny a k účasti na Summitu Číny a zemí Střední Asie.

Si Ťin-pching řekl, že srdečně vítá prezidenta Tokajeva v Číně, aby se zúčastnil Summitu Číny a zemí Střední Asie a uskutečnil státní návštěvu Číny. Je potěšen, že přijímá prezidenta Tokajeva v Si-anu. Si Ťin-pching řekl, že prezident Tokajev má dnes 70. narozeniny, a ještě jednou mu popřál vše nejlepší k narozeninám. Jeho návštěva Číny v tento zvláštní den ztělesňuje vysokou úroveň bilaterálních vztahů a opět potvrzuje jeho neochvějné pouto s Čínou.

Čínsko-kazašské vztahy vstoupily do nového období »30 zlatých let«. Obě strany by měly intenzivně rozvíjet tradiční přátelství, pevně se podporovat, prohloubit vzájemně prospěšnou spolupráci, usilovat o společný rozvoj a revitalizaci a podporovat budování společenství se společnou budoucností mezi Čínou a Kazachstánem s přátelstvím po generace, s vysokou důvěrou a se sdílením dobrého i zlého.

Si Ťin-pching vyslechl zprávy o práci výboru KS Číny provincie Shaanxi a provinční vlády

Před Summitem Číny a zemí Střední Asie generální tajemník ÚV KS Číny, čínský prezident a předseda Ústřední vojenské komise Si Ťin-pching dnes konkrétně vyslechl zprávy o práci výboru KS Číny provincie Ša-an-si a provinční vlády.

Si Ťin-pching zdůraznil, že provincie Ša-an-si by se měla snažit dohnat, odvážit se překonat a hrát příkladnou roli v západním regionu při podpoře čínské cesty k modernizaci. Musí plně, přesně a komplexně implementovat nový rozvojový koncept, úzce se zaměřit na primární úkol vysoce kvalitního rozvoje, zaměřit se na celkovou rozvojovou situaci země na základě aktuální situace v provincii Ša-an-si, využít vlastní výhody, objasnit hlavní směr pokroku, aktivně integrovat a sloužit k vytvoření nového rozvojového vzoru, usilovat o dosažení technologické soběstačnosti a samostatného zlepšování, vybudování moderního průmyslového systému, podporu koordinovaného rozvoje mezi městskými a venkovskými oblastmi, rozšíření vysoké úrovně otevírání se vnějšímu světu, posilování ekologické a environmentální ochrany a napsat kapitolu čínské cesty k modernizaci v provincii Ša-an-si.

Si Ťin-pching se zaměřil na ochranou životního prostředí a kulturních památek v povodí Žluté řeky. Odpoledne 16. května, na cestě do Ša-an-si, navštívil Muzeum v Jün-čchengu a solné jezero v Jün-čchengu.

CRI

18. a 19. května proběhne v Xi’anu v provincii Shaanxi na severozápadě Číny každoroční Summit Čína-Střední Asie. Na tom se každoročně probírá posilování spolupráce mezi Čínou a pěti zeměmi středoasijského regionu západně od Číny, která s nimi před 31 lety po rozpadu Sovětského svazu navázala diplomatické vztahy. Jde o oblast, která tradičně hrála ústřední roli na někdejší Hedvábné stezce propojující Čínu se západní částí Eurasie včetně Evropy a která bude i teď hrát ústřední roli v pokračování rozbíhající se Eurasijské integrace a sehraje klíčovou roli v Iniciativě pásu a cesty (BRI) přezdívané Nová Hedvábná stezka. Proces rychlejšího ekonomického provazování Eurasie právě přes tuto oblast v posledních době posilují události jako usmíření na Středním východě mezi arabskými ropnými královstvími a Íránem a obnovení členství Sýrie v Arabské lize nebo rozběhnutí Severojižního dopravního koridoru z Ruska do Perského zálivu, na který lze pohlížet jako na další větev BRI.

Vše tedy směřuje k tomu, aby Střední Asi zase začala hrát svou historicky tradiční roli v ekonomickém provazování napříč celou Eurasií, kdy její význam v tom posiluje i role, jakou hraje v rekonfiguraci globálních obchodních tras a dodavatelských řetězců v souvislosti s ekonomickým konfliktem, jaký USA a NATO rozpoutaly v návaznosti na Ukrajinskou krizi. Proto není vůbec divu, že letos by tento summit Číny se Střední Asií (C+C5) konaný každoročně od roku 2019 měl postoupit do vyšší úrovně, když dosud šlo o diskuse ministrů zahraničí, zatímco od letoška má jít o summit hlav států.

Všech těchto pět středoasijských zemí Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán je silně ekonomicky provázaných s Ruskem a čím dál provázanějších s Čínou, kdy ukončení americké intervence v Afghánistánu a usmíření na Středním východě otvírá cestu k většímu provazování této oblasti se Středním východem a s Jižní Asií. Jejich spolupráce s Čínou se proto určitě dostává na novou úroveň a jsou pro ni i trasou k vytvoření další kooperace s těmito regiony.

Všechny tyto země i Čína se rovněž potýkají s podobnými bezpečnostními hrozbami. Podle některých extrémně kvapné opuštění Afghánistánu Americkou armádou, které neumožňovalo řádné převzetí země, mělo přispět k destabilizaci celé širší oblasti tradičně ohrožované islamistickým terorismem včetně čínského Xinjiangu. Také ve všech pěti zemích probíhají pokusy některých kruhů Západu vyvolat tam situaci, která povede k „barevné revoluci“. A pokusy podněcovat k vyšší aktivitě extremisty v Xinjiangu pod záštitou boje za „lidská práva“ jsou ještě více do očí bijící.

Hlavní však je ekonomická spolupráce a začleňování oblasti do dopravních tras a dodavatelských řetězců napříč širší Eurasií jako za časů té staré Hedvábné stezky. Do konce roku 2020 investovala Čína do Střední Asie asi 40 miliard $, z toho 21,4 miliardy $ do Kazachstánu a na konci roku 2021 ve Střední Asii působilo 7 700 čínských firem. Loni říkal čínský prezident Xi, že plánuje čínský obchod s těmito zeměmi navýšit na 70 miliard $ ročně. A letos se očekává, že budou předestřeny rozsáhlejší ekonomické projekty jako investice do infrastruktur, aby Střední Asie mohla sehrát ústřední roli v provazování Eurasie, které by mělo přeřadit na vyšší rychlost. Zvláště když teď budou země jako Afghánistán a Írán, které v důsledku probíhající války, sankcí a konfliktních her USA vnucovaných světu působily jako určitá hráz proti přirozenému propojení Střední Asie se Středním východem a s Indickým subkontinentem, které teď díky ukončení těchto konfliktních situací naopak umožní, aby se z této části Asie stalo krystalizační jádro nové ekonomické spolupráce a rekonfigurace současného světa do multipolárního uspořádání.

Samozřejmě, že vytváření přirozených seskupení spolupráce, zvláště těch s potenciálem přispět k překlenutí širšího eurasijského prostoru se zapojením Ruska a dokonce Číny mají v některých kruzích Západu, zejména pak v USA zavilé odpůrce. Proto předtím v únoru Střední Asii navštívil ministr zahraničí USA Anthony Blinken a později i jeho náměstkyně Liz Losenberg, aby nabízeli výhody, když Středo-Asijci budou spíše spolupracovat s nimi. Ale zatím to, co zástupci USA a NATO nabízeli, byla spíše cukrátka a ničeho většího se tam zatím nikdo nedočkal, zatímco spolupráce s Ruskem a s Čínou je velice výnosná a těžko jim nabízet více, zvláště když perspektiva takové spolupráce, od které jsou odrazováni, je velice lákavá a výhled na následné propojování s dalšími částmi Eurasie jako bohatý a díky čínským mírovým iniciativám usmiřující se Střední východ je úžasný.

A to, jak jim Rosenberg předkládala špionážní zprávy, že ví o tom, jak ohromně vydělávají na obchodech s Ruskem a Íránem a pomáhají jim tak obcházet jednostranné sankce USA a Západu bez opory OSN, a jak jim vyhrožovala sankcemi, když se nepodvolí a nepřestanou s výhodnou spoluprací, která některým loni zvedla HDP o procenta oproti očekávání, zdejším představitelům moc atraktivní nepřipadalo. Takže tím, že např. pro výstrahu před dosavadní neposlušností a prodáváním zakázaného zboží Rusku uvalili sankce na uzbeckého průmyslníka Alishera Usmanova a jeho USM holding a s ním spolupracující společnosti, na cementárenskou společnost Akhangarantsement a uzbecké společnosti Alfa Beta Creative a GFK Logistic Asia sankce, USA spíše v celé oblasti vyvolaly roztrpčenost a nechuť ke spolupráci s Washingtonem a s dalšími podobnými imperiálními hráči. Mluví se tam dokonce o vyhlášení ekonomické války proti Uzbekistánu.

V oblasti to snižuje i chuť zapojovat se do nevinně vyhlížejících iniciativ, na které chtějí některé země Západu nebo dobročinné spolky dát peníze, neboť to budí neblahé asociace se spolky a neziskovkami podvracejícími národní zájmy a organizujícími barevné revoluce.

A také to, že na zasedání G7 (Británie, Německa, Itálie, Kanady, Francie, Japonska a USA) z 16. až 18. dubna v Karuizawě nabídlo těmto zemím blízkou spolupráci k řešení jejich „akutních problémů“ lidé v této oblasti vnímají spíše jako pokus o úplatek, aby se nechali odradit od kooperace se svými přirozenými spojenci na eurasijské spolupráci.

Koncem dubna též Střední Asii navštívil náměstek ministra zahraničí USA pro jižní a střední Asii Donald Lu, aby nabízel bezpečnostní spolupráci s USA a tlačil na místní země, aby nespolupracovaly s Ruskem.

Tyto návštěvy i některé další ze Západu z kruhů ne příliš nakloněných trans-eurasijské spolupráci zjevně měly poněkud otrávit atmosféru před chytaným zasedáním C+C5 18. a 19. května v Xi’anu, které bude tentokrát na nejvyšší úrovni hlav států, aby se na vyšší úroveň dostala spolupráce Číny se Střední Asií a zapojení těchto zemí do rozsáhlého trans-eurasijského ekonomického propojení, aby v něm mohla Střední Asie sehrát stejně ústřední roli, jakou hrála v někdejším propojení Eurasie Hedvábnou stezkou.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze

V čínském městě Ningbo byl dnes zahájen 3. Veletrh Číny a zemí střední a východní Evropy a bude pokračovat až do 20. května. Veletrh je jednou z nejdůležitějších platforem praktické spolupráce v rámci spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy. V současné době tento veletrh přilákal asi 3.000 vystavovatelů, což je nárůst o 30 % ve srovnání s druhým ročníkem, s více než 400 středoevropskými a východoevropskými podniky. Očekává se, že počet účastníků veletrhu překročí 100 tisíc. Dnes to řekl mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wenbin.

Wang Wenbin uvedl, že během veletrhu bude současně probíhat několik důležitých institucionálních aktivit v rámci spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy, jako je setkání Obchodní komory Číny a zemí střední a východní Evropy a dialog o celní inspekci a karanténní spolupráci, které komplexně podpoří výměny a spolupráci mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy. Čína je ochotna sdílet dividendy čínského rozvoje se zeměmi střední a východní Evropy, podporovat praktičtější úspěchy spolupráce a dosáhnout vzájemného prospěchu a výsledků výhodných pro všechny. Přejeme veletrhu úplný úspěch.

Mluvčí Wang Wenbin se vyslovil v tom smyslu, že v posledních letech byla vitální spolupráce mezi Čínou a Uzbekistánem v oblasti snižování chudoby a dosáhla mnoha pozitivních výsledků, což se stalo hlavním vrcholem komplexní spolupráce mezi oběma zeměmi. Uzbecká vláda se rozhodla využít zkušeností Číny se snižováním chudoby v různých oblastech po celé zemi. Uzbecký prezident Šavkat Mirzijojev se zúčastní Summitu Číny a zemí Střední Asie a navštíví Čínu. Obě hlavy státu vytvoří nové plány a nasazení spolupráce v oblasti snižování chudoby, což dodá nový impulz do rozvoje záležitostí snižování chudoby v Uzbekistánu.

CRI

Americká ministryně financí Janet Yellenová nedávno při účasti na schůzce ministrů financí G7 a guvernérů centrálních bank vyzvala ke „koordinované akci“ proti takzvanému „ekonomickému nátlaku“ Číny. Toto je řeč zloděje, který křičí „Chyťte zloděje!“ Fakta jsou nejlepším důkazem toho, kdo je veteránem ekonomického nátlaku a kdo je obětí.

Když už mluvíme o „nátlaku“ v mezinárodních vztazích, samotný tento koncept byl vynalezen a praktikován Spojenými státy. V roce 1971 Alexander George, profesor Stanfordské univerzity ve Spojených státech, poprvé navrhl koncept „donucovací diplomacie“, který byl shrnut v politice Spojených států vůči Laosu, Kubě a Vietnamu. Jádrem tohoto konceptu je, že Spojené státy používají silové hrozby, politickou izolaci, ekonomické sankce, technologické blokády a další, aby přinutily ostatní země provést změny v souladu s požadavky Spojených států, aby si Spojené státy udržely hegemonii v co největší míře.

Je vidět, že „ekonomický nátlak“, jako nedílná součást americké „nátlakové diplomacie“, je patentem Spojených států. Čína vždy prosazovala budování otevřené světové ekonomiky a nikdy se nezapojila do „ekonomického nátlaku“ a rozhodně se proti němu staví. USA chtějí dát toto označení Číně, což je naprosté převracení skutečnosti. Jejich cíl není těžké uhodnout. Jak upozornili analytici, USA chtějí získat z ničeho výhodu v čínsko-americké hospodářské, obchodní a finanční spolupráci a jednáních. Spojené státy chtějí neopodstatněným obviněním donutit Čínu k ústupkům.

Vnější svět si všiml, že americká média v poslední době uvolňují fámy, že USA letos před summitem G7 a po něm oznámí „bezprecedentní“ investiční omezení vůči Číně, která se budou týkat high-tech oborů, jako jsou polovodiče, umělá inteligence, kvantové počítání a další. Pokud jsou tyto zprávy pravdivé, bude to další příklad toho, jak se Spojené státy angažují v ekonomickém nátlaku vůči Číně a potlačují rozvoj Číny.

Ve skutečnosti je technologická blokáda běžným prostředkem používaným Spojenými státy k ekonomickému nátlaku. V srpnu 2022 vstoupil v platnost americký „Zákon o čipech a vědě“ a některá ustanovení omezují společnosti v provádění běžných ekonomických, obchodních a investičních aktivit v Číně. Lidé z polovodičového průmyslu ve Spojených státech si stěžovali na arogantní chování Spojených států, které zobecňují koncept národní bezpečnosti a ničí ekologii globálního polovodičového průmyslu. „Vláda USA by měla mít jasnou definici toho, co je národní bezpečnost, a měla by být transparentní a předvídatelná.“ Pokud jde o Čínu, největší světový trh pro prodej polovodičů, John Neuffer, prezident a generální ředitel Asociace amerického polovodičového průmyslu, řekl, že americké polovodičové společnosti nemohou chybět. Toto je skutečný hlas tohoto odvětví a vláda USA by k němu neměla být hluchá.

Jednostranné sankce jsou navíc také prostředkem ekonomického nátlaku, který USA zneužívají. Spojené státy si vymyslely různé záminky k potlačení čínských high-tech společností s mezinárodní konkurenceschopností a na sankční seznam zařadily více než tisíc čínských společností. Z globálního hlediska Spojené státy dosud uvalily jednostranné ekonomické sankce na téměř 40 zemí světa, což se týká téměř poloviny světové populace. Až do fiskálního roku 2021 Spojené státy přijaly více než 9.400 sankčních opatření, která vstoupila v platnost a způsobila obrovské humanitární katastrofy. Podle analýzy a odhadů Brookingsova institutu Spojených států během nejhoršího období epidemie COVID-19 v Íránu mohl dopad amerických sankcí způsobit až 13 tisíc úmrtí.

Pro Spojené státy neexistují věční přátelé, pouze věčné zájmy. Spojené státy nešetří ani své spojence a provádí ekonomický nátlak i proti nim. Historicky společnosti amerických spojenců, jako je japonská Toshiba, německý Siemens a francouzský Alstom, všechny zpochybňovaly zájmy Spojených států a byly Spojenými státy bez výjimky potlačovány. Zejména od 80. let 20. století Spojené státy mnohokrát uvalily ekonomické sankce na Japonsko a všemi prostředky potlačovaly výhodná japonská průmyslová odvětví, jako jsou polovodiče, a dokonce podporovaly velké strukturální operace v japonské ekonomice. To se dá na učebnicové úrovni nazvat ekonomickým nátlakem. Japonsko jako hostitelská země letošního summitu G7 nebude mít selektivní amnézii, nebo ano?

Podívejte se na současný „Zákon o snížení inflace“, který zavedly Spojené státy. Někteří analytici poukázali na to, že Spojené státy podporují lokálně vyráběné produkty čisté energie poskytováním nespravedlivých dotací a daňových úlev. Francouzský prezident Emmanuel Macron kritizoval, že tento návrh zákona je „extrémně urážlivý“ vůči evropským společnostem a řeší americké problémy způsobem, který poškozuje evropské zájmy. Spojené státy používají „Zákon o snižování inflace“, aby přinutily evropské společnosti přesunout své výrobní linky do Spojených států. Pokud to není ekonomický nátlak, co je to?

Brzy se bude konat summit G7. Mnoho členů tohoto „malého kruhu“ je obětí ekonomického nátlaku ze strany Spojených států. Pokud Spojené státy trvají na zařazení „reakce na ekonomický nátlak“ na program summitu, doporučujeme členským zemím, aby se nejprve zamyslely nad svými vlastními zkušenostmi a odsoudily to, co Spojené státy udělaly, a ne je slepě následovaly a nestaly se tak spoluviníky.

CRI

Slovenský historik, politický analytik a vysokoškolský pedagog Eduard Chmelár hovořil nedávno v Praze o pozitivní roli Číny v urovnávání mezinárodních konfliktů. „Jediná velmoc, která k těmto záležitostem přistupuje konstruktivně – je Čína,“ zdůraznil historik s tím, že je nutno právě o Číně uvažovat novým způsobem, nikoliv z pozice eurocentrismu. Kritizoval také USA z rozbití světového pořádku a dodal, že se svět nyní nachází v nebezpečném meziobdobí, kdy starý řád je rozbitý a nový ještě nevznikl.

V úvodu svého projevu Chmelár uvedl, že na válce na Ukrajině nyní zcela jasně vidíme, že se hraje o nový světový pořádek. Velice zřetelně to podle jeho slov vyjádřila Čína a později i Rusko, i když už jako jakási ozvěna právě toho čínského postoje.

„Víte, nedávno řekl Sergej Lavrov větu, která byla i ve slovenských médiích dost dezinterpretovaná – on se v podstatě vyjádřil, že Rusko nepřistoupí na mírové rozhovory bez toho, že by se nepřihlíželo na ruské zájmy a zároveň by se nerokovalo o novém uspořádání mezinárodních vztahů,“ konstatoval Chmelár s tím, že ruský ministr zahraničí sdělil něco podobného jako čínský prezident Si Ťin-pching, který říká, že současná podoba mezinárodních vztahů je zastaralá.

Podle známého slovenského politického a mediálního analytika v podstatě starý světový pořádek již neexistuje, protože se rozpadl a nerozbilo ho podle něj Rusko, to ho jenom dorazilo, protože ho rozbily Spojené státy americké, které již více než dvacet roků imperiálně válčí a za tu dobu podle Chmelára je mezinárodní právo na padrť.

„Tak už přestaňme moralizovat o mezinárodním právu, kdo ho dodržoval a kdo ne, protože, pokud bychom si udělali statistický výpočet, tak bychom zjistili, že daleko nejvíce vedou v nedodržování mezinárodního práva USA,“ objasnil analytik a dodal, že nejnebezpečnější dobou v mezinárodních vztazích je meziobdobí, když starý pořádek je již rozbitý a nový ještě nevznikl. Nacházíme se podle něj nyní právě v tom meziobdobí.

„Jediná velmoc, které k těmto záležitostem přistupuje konstruktivně, je Čína. Měli bychom se naučit uvažovat o Číně novým způsobem, nikoliv z pozice eurocentrismu, kdy nazíráme na Čínu naší optikou, která je této zemi úplně cizí,“ zdůraznil Chmelár s tím, že Čína, v rozporu s tím, co uvádí mainstreamová média, neuzavřela s Ruskem žádnou alianci, žádný trvalý blok – ani vojenský, ani politický, žádné pevné spojenectví.

„Čína využívá vztahy NATO a snaží se přesvědčit partnery, že světový pořádek je nutno postavit na vzájemně výhodných vztazích, které respektují zájmy jednotlivých členů a na spolupráci, nikoliv na soutěživosti,“ konstatoval analytik a poté se ptal, zdali výše uvedené bude fungovat v případě, že Čína bude enormně silná? Chmelár publiku vzápětí sám upřímně odpověděl, že se jedná o jistý experiment, ale kdo zná dějiny čínského myšlení a politiky, tak ten podle něj musí vidět, že Čína neusiluje o dobití cizího území.

„Přátelé, my se stále díváme na Čínu z pozice našich tradic, kolonialismu, výbojů a podobně. Čína sice také vedla války, ale v rámci udržení integrity čínského světa, nezná však něco jako války o dobití cizího území,“ vysvětlil známý slovenský odborník a pak dodal, že mainstreamová média nám také pečlivě zamlčují geopolitickou porážku, kterou v těchto týdnech utržily Spojené státy americké v jihozápadní Asii.

„Válka v Jemenu se již prakticky skončila a je to výsledek úsilí Pekingu, který normalizoval vztahy mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Protože součástí dohody nebylo jen obnovení diplomatických vztahů, ale i to, že obě země přestanou podporovat zahraniční žoldáky,“ objasnil analytik s tím, že to vedlo k tomu, že Saúdskoarabští vyjednavači brzy podepíší dohody o trvalém příměří. USA byly podle něj z těchto dohod úplně vyloučeny a Chmelár sarkasticky poznamenal, že americký prezident Joe Biden při nástupu do funkce slíbil, že vyřeší zmíněný konflikt a čínský prezident Si Ťin – pching to za něho udělal.

Na závěr svého erudovaného vstupu slovenský expert zdůraznil, že globální agendu řeší dnes mocnosti - mimo Západ. Samotný Západ je dle jeho slov marginalizovaný a vytlačovaný.

„To bude mít u nás následky, o kterých se dosud nediskutuje. Spojené státy, jestli neodstoupí od své současné politiky, budou stále více vytlačovány na okraj,“ uzavřel Chmelár a dodal, že pokud se politika Evropské unie a našich vlád bude na USA nadále úzce vázat, tak nakonec budeme na samotném okraji i my.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze

Americký ministr zahraničí Antony Blinken nedávno vydal prohlášení, ve kterém uvedl, že vydal důraznou výzvu, aby WHO pozval čínský Tchaj-wan k účasti na letošní konferenci WHO jako pozorovatel. Toto je další malá akce, kterou Spojené státy provedly v otázce čínského Tchaj-wanu. Mnoho médií se domnívá, že s podporou Spojených států zvýší nadcházející summit G7 své úsilí o vykreslení „čínské hrozby“. Kromě toho se očekává, že o problém čínského Tchaj-wanu bude obzvlášť postaráno.

V posledních letech několik západních zemí v čele se Spojenými státy často mluvily o otázce Tchaj-wanu. Když Nancy Pelosiová,  tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA, v srpnu 2022 navštívila čínský Tchaj-wan, ministři zahraničí G7 vydali společné prohlášení, které požádalo Čínu, aby jednostranně nezměnila současný status tchajwanského průlivu. To je klam, který se stává černým a bílým. Každý může vidět, že největší hrozbou míru tchajwanského průlivu je rozštěpené chování „Tchajwanské nezávislosti“ a podpory vnějších sil.

Otázka Tchaj-wanu je jádrem klíčových zájmů Číny. Princip jedné Číny je obecným konsensem mezinárodního společenství a základní normou mezinárodních vztahů, stejně jako politickým základem pro Čínu pro navazování diplomatických vztahů s jinými zeměmi. Pokud USA očekávají, že získají spojence, aby zahráli „kartu Tchaj-wanu“ nebo dokonce vytvořili jakýsi „konsensus“ na mezinárodní scéně, pak je to skutečně považováno za samozřejmost.

V posledních letech s rozmachem zemí rozvíjejících se trhů je přítomnost G7 ve světě stále menší a stává se nástrojem k udržení hegemonie „velkého bratra“ Spojených států. Její tzv. „konsensus“ nemůže vůbec reprezentovat mezinárodní společenství. Navíc v rámci tohoto „malého kruhu“ existuje také otazník, do jaké míry může takzvaný „konsensus“ odrážet jednomyslné názory Západu.

Je třeba poznamenat, že když francouzský prezident Macron navštívil Čínu v dubnu letošního roku, zopakoval, že francouzská strana respektuje a dodržuje politiku jedné Číny a uvedla, že Evropa musí určit své vlastní zájmy týkající se tchajwanského problému a na základě toho se rozhodovat. Výsledkem je, že toto prohlášení vyvolalo nespokojenost Spojených států. S ohledem na krizi důvěry způsobenou únikem důvěrných dokumentů amerických monitorovacích spojenců, je interiér G7 již dlouho plný trhlin.

V dnešním světě existuje pouze jedna verze čínského principu, tj. existuje pouze jedna Čína, Tchaj-wan je součástí Číny a vláda Čínské lidové republiky je jedinou právní vládou zastupující Čínu. Čínský princip je obecně podporován mezinárodním společenstvím, které je trendem jak myslí lidí, tak i obecným trendem.

CRI

Řada japonských médií nedávno uvedla, že nadcházející summit G7 v Japonsku bude vyžadovat po Číně, aby „dodržovala“ mezinárodní pravidla.To mate mezinárodní společenství: o jakých mezinárodních pravidlech to mluví? Jaké oprávnění mají Spojené státy americké a několik západních zemí kritizovat Čínu, když jsou sami velmi málo schopni dodržovat mezinárodních pravidla?

Pokud jde o mezinárodní pravidla, na světě existuje pouze jeden soubor pravidel, což jsou základní normy mezinárodních vztahů vycházející z cílů a zásad Charty OSN. Ale v ústech některých západních zemí reprezentovaných Spojenými státy je „Charta Organizace spojených národů“ málo slyšet. V jejich slovech je velmi frekventované slovo – „mezinárodní řád založený na pravidlech“. Jde o nejasné tvrzení, které není obsaženo v Chartě OSN, ani v prohlášeních přijatých vůdci různých zemí v OSN ani v rezolucích Valného shromáždění OSN a Rady bezpečnosti. Čínský zástupce se jednou veřejně zeptal v Radě bezpečnosti: „Na jakých pravidlech je založen takzvaný ‚mezinárodní řád založený na pravidlech‘? Kdo ta pravidla vytvořil? Jaké jsou vztahy mezi těmito pravidly a mezinárodním řádem? "

Tato série otázek nebyla Spojenými státy a těmito západními zeměmi jasně zodpovězena. Někteří analytici poukázali na to, že důvod proč tento koncept činí velmi nejasným, je ten, že jej chtějí „oblékat“ podle libosti. Tento koncept vypadá vznešeně, ale ve skutečnosti je to fíkový list, aby G7 zasahovala do vnitřních záležitostí jiných zemí, vyvolávala globální nepokoje a zapojovala se do konfrontace mezi tábory. Taková pravidla slouží spíše zájmům několika zemí, jako jsou Spojené státy, než společným zájmům mezinárodního společenství.

Zásada nevměšování se do vnitřních záležitostí je důležitou zásadou Charty Organizace spojených národů a základní normou mezinárodních vztahů. V posledních letech však Spojené státy prosazovaly „Novou Monroeovu doktrínu“ v Latinské Americe, provokovaly „barevné revoluce“ v Eurasii a podnítily „arabské jaro“ v západní Asii a severní Africe, což přineslo chaos a katastrofy do mnoha zemí. Nedávno mexický prezident López zveřejnil dopis, který napsal americkému prezidentovi Joe Bidenovi, v němž obvinil USA z údajného poskytování finanční pomoci místním mexickým nevládním organizacím a institucím, které se otevřeně staví proti mexické vládě, a z hrubého zasahování do vnitřních záležitostí Mexika.

Tento druh „intervencionismu“ Spojených států neušetří ani jejich spojence. Od Snowdenových odhalení v roce 2013 až po poslední „úniky“ Pentagonu bylo opakovaně prokázáno, že Spojené státy bez rozdílu monitorují spojence, jako je Německo, Francie, Švédsko, Jižní Korea, Izrael a Ukrajina, a jsou skutečně světovou jedničkou v oblastech „monitoringu“ a „hackerským impériem“.

Kromě toho se Spojené státy také zapojují do konfrontace mezi tábory. Nelegální vojenská přítomnost USA v Sýrii přetrvává, krade ropu a jídlo, Japonsko prosazuje plán vypouštění kontaminované vody do moře… Historie i realita ukazují, že USA, Japonsko a další země jsou největšími narušiteli mezinárodních pravidel.

O světových záležitostech by měly diskutovat a řešit je všechny země dohromady a ne jen několik západních zemí, které si sami myslí, že reprezentují celý svět. Kdo porušuje mezinárodní pravidla? Tento „malý okruh zemí“ tvořící skupinu plnou antagonismů by se sám měl podíval do zrcadla.

(sve)/CRI

Kazašský prezident Kassym-Jomart Tokajev v exkluzivním rozhovoru s moderátorem CGTN Wangem Guanem velmi pozitivně hodnotí nedávné návrhy Číny, včetně budování Společenství společné budoucnosti, Globální bezpečnostní iniciativy, Globální rozvojové iniciativy a Iniciativy globálních civilizací. Jsou »skutečným příspěvkem k budování předvídatelnějšího světa v budoucnosti a obecně«, říká Tokajev.

Obdivuje také čínskou cestu rozvoje, kterou shrnuje jako čínskou cestu k modernizaci, protože ukazuje, že »modernizace nemusí nutně znamenat westernizaci«. Přitom neodmítá učení se od ostatních, aby se všechny země zdokonalovaly a rozvíjely, ovšem za podmínky, že by nemělo docházet k zasahování do vnitřních záležitostí žádné země zvenčí.

CGTN

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wenbin 12. května na pravidelné tiskové konferenci při odpovědi na otázku o tom, že podle zprávy členské země G7 vyhlásí společnou reakci na „ekonomické donucování“, aby tím vyslaly signál Číně, řekl, že pokud jde o ekonomické donucování, první, kdo by měl být kritizován, jsou Spojené státy, které opakovaně zobecňovaly koncept národní bezpečnosti, zneužívaly kontroly dovozu a podnikaly diskriminační a nespravedlivá opatření vůči podnikům jiných zemí, čímž vážně porušily principy tržní ekonomiky a spravedlivé obchodní soutěže.

Mluvčí Wang dodal, že Čína je sama obětí ekonomického donucování Spojených států a je důsledně proti zavádění ekonomického donucování, proto Čína vyzvala G7, aby jednala v souladu s dobovým trendem otevřenosti a tolerance, přestala vytvářet uzavřený a exkluzivní „malý kruh“ a nebyla komplicem ekonomického donucování.

Zvláštní vyslanec čínské vlády pro euro-asijské záležitosti zahájí 15. května návštěvu pěti zemí, včetně Ukrajiny

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wenbin 12. května na pravidelné tiskové konferenci prohlásil, že 15. května zahájí zvláštní vyslanec čínské vlády pro euro-asijské záležitosti návštěvu pěti zemí: Ukrajiny, Polska, Francie, Německa a Ruska, aby provedl s různými stranami jednání o politickém řešení ukrajinské krize. Od vypuknutí krize na Ukrajině Čína vždy zastávala objektivní a spravedlivý postoj a aktivně podporuje mírové jednání. Čína vydala dokument s názvem Postoj Číny k politickému řešení ukrajinské krize, který byl široce pochopen a uznán mezinárodním společenstvím. Čína je ochotna nadále hrát konstruktivní roli při shromažďování většího mezinárodního konsenzu v oblastech zastavení palby, obnovení mírového jednání a vyhýbání se eskalaci situace, čímž přinesla svůj příspěvek k politickém vyřešení ukrajinské krize.

CRI

Česká republika a Čínská lidová republika mají podobné úseky historie, především okupace a nadvlády cizáků, případně cizáckých slouhů domácího původu. Dále se jedná o historickou otázku období ideologického řízení státu v obou zemích a řešení toho problému. Nelze přehlédnout, že současné zostřené vztahy mezi ČR a ČLR jsou spjaty se zahraničními zájmy USA a EU (NATO/EU), mimo jiné, válkou na Ukrajině.

Pokud srovnáme zahraniční politiku Číny a ČR, vidíme dlouhodobé, navíc stále výraznější rozdíly a výsledky, které se samozřejmě promítají do vnitřní politiky obou zemí s dopadem na životní úroveň a perspektivu obyvatel. Pro každou zemi, každý národ a každého člověka je budoucnost zásadním životním stimulem. Politika českých vlád a jejich politických stran, především té poslední, přivedla ČR do situace, kdy pozitivní budoucnost nemá. Obecně bychom mohli mluvit o střetu ideologické a realistické politické koncepce. Můžeme si připomenout rozdílnou startovací pozici Číny a ČSR v roce 1918, stejně jako v roce 1945, respektive 1949, nemluvě o roce 1990. V současnosti je Čína světovou velmocí, přičemž tam rozhodují Číňané. Naše republika je ožebračenou, rozprodanou, rozkradenou a zadluženou kolonií, kde rozhodují cizáci, jimž patří nejen banky a podniky, ale mnohde i půda, pitná voda, dokonce i plzeňské pivo. Můžeme si položit otázku nakolik, případně zda vůbec, je naše republika opravdu naše. Nelze se zbavit dojmu, že budoucností ČR je pozice popelnice Německa ve formě státu ožebračených a bezprávných pomocných dělníků v cizáckých fabrikách náročných na energie, čistou vodu a vzduch. Bez velké nadsázky můžeme mluvit o zrychlující se ukrainizaci ČR, což v praxi znamená zfašizovaný stát lži, loupeže, korupce a hlouposti, ovládaný cizáky. Tento likvidační proces bude doprovázen nejen emigrací schopných lidí, ale rovněž rozsáhlým vyvlastněním, spíše institucionalizovaným okradením obyvatel, především takzvané střední třídy, podle plánu takzvaného Velkého resetu. Cílem ovšem evidentně není reset, ale globální digitální koncentrák pro zbytek lidstva, jenž přežije biologické útoky a války. Realizace zločinných plánů je možná pouze v případě, že se podaří porazit Rusko a Čínu.

Historická zkušenost dokazuje, že ideologicky řízené státy, případně soustátí nikdy neuspěly. Typickými příklady jsou Rakousko-Uhersko, Sovětský svaz a lze předpokládat, že i Evropská unie. Je zajímavé, že Čína dokázala v průběhu posledních čtyřiceti let realizovat přechod od ideologicky řízeného státu k nedělitelně propojené realistické vnitřní a zahraniční politice, směřující k postupně rostoucímu blahobytu pro všechny občany. To vše bez extrémních krizí a válek, natož agresí v zahraničí. Není důležité, že průměrná životní úroveň v Číně je ještě nižší, než v EU, protože celkově stále roste. V Číně funguje sociální mobilita a každý občan má perspektivu dopracovat se lepší budoucnosti pro sebe a své děti. V Rusku byl vývoj podstatně obtížnější, protože Gorbačov a Jelcin umožnili cizákům a domácím gangsterům brutálně rozkrádat a ničit zemi až do nástupu Vladimíra Putina. Vývoj v EU i ČR je takový, že pozitivní perspektivu vidí stále méně občanů. Bez velké nadsázky lze konstatovat, že ČR vlastní zahraniční politiku nemá. Dokladem je úroveň řady ministrů resortu, které lze označit za slouhovské ministry zahraničních zájmů. Proto uboze závislá kolonie ČR ani nemůže vytvářet pozitivní vnitřní politiku. Celá EU se z funkčního blahobytu EHS, založeného kdysi na mírové ekonomické spolupráci a expanzi, pomalu propadá do ideologicky řízené nestability chudoby a depopulace s rostoucí militarizací a agresivitou vůči jiným zemím. Vlády a vedení většiny politických stran EU se chovají v rozporu se zájmy mnohých, místy i většiny občanů, především jako lokajové USA, případně arogantních a zkorumpovaných bruselských byrokratů. Česká republika se členstvím v NATO, následně v EU přesunula z jedné ideologie přímo do druhé, přičemž realitou posledních 33 let je stabilní chudoba ve srovnání se západněji položenými zeměmi EU. Závislost na EU, která ČR doslova vysává, v posledních letech každoročně zhruba bilion korun, vytváří hospodářsky neživotaschopný stát, který se po rozprodeji kdečeho už musí zadlužovat, aby vůbec přežil. Státy se především v EU, včetně ČR, mění z historicky osvědčené role přirozeného ochránce a velké rodiny v prostředek tyranie, ne-li teroru vůči vlastním obyvatelům v cizím zájmu. Bez velké nadsázky můžeme konstatovat, že základem současné EU jsou mediální lež, korupce a byrokratický teror založený na nespravedlnosti. Po třiceti letech slibů čeští politici nabízejí, že budeme chudnout, protože si to vyžaduje ideologie EU, zájmy globálních lichvářů, energetické přežití Německa a americká válka na Ukrajině. 

Podle amerických odborníků jsou základem ekonomického úspěchu Číny nikoli nízké platy, ostatně české mají do německých taky daleko, o důchodech nemluvě, ale především schopnost rychlých inovací ve výrobě a obchodu. Ty v ČR nejsou možné, protože většina podnikatelů se v počátcích zadlužila, byrokracie a její zákony nepodporují podnikání. Stát, odkud plyne ročně kolem bilionu korun do zahraničí a potřeba realizovat zahraniční obchody především přes Německo, tudíž s minimálním ziskem, vytvářejí nikoli perspektivní, nýbrž likvidační prostředí.

Základem jakékoli politiky jsou zájmy. Mediálně a politicky prezentované ideologie je pouze zakrývají. To, co je v jedné zemi ideologií, může být v jiné zájmem. Typickým příkladem je současná EU, která páchá hospodářskou sebevraždu a depopulaci domácího obyvatelstva na základě zvrácených ideologií (jednostranný rasový multikulturalismus, zvýhodňování migrantů, menšin a sexuálních úchylek vůči občanské většině, Zelený úděl, boj s uhlíkovou stopou, likvidace efektivního školství, zadlužování), importovaných z USA. Ideologické šílenství řízené z Bruselu a Berlína je zároveň zájmem USA, které potřebují závislou kolonii značky EU, jež tvoří zároveň základnu a kanónenfutr do války s Ruskem a Čínou. Strategickým úkolem války na Ukrajině bylo rozeštvat především Německo a Rusko, protože jinak by mohl vzniknout prosperující euroasijský blok, jenž by konkuroval globálním zájmům USA. Hlavním cílem agrese NATO/EU je Čína. Zničení Ruska je pouze taktickým krokem k obklíčení a následnému zničení Číny a zotročení, případně likvidaci většiny jejích obyvatel.

Na závěr bych si dovolil uvést citaci z projevu čínského prezidenta Xi Jinpinga, poučnou především pro naše vládní politiky.

„Rozrůzněnost historických podmínek zapříčinila také rozrůzněnost ve výběru cesty rozvoje v každé zemi. V historii lidstva nenajdeme národ, nebo stát, který by dospěl k síle a prosperitě díky závislosti na vnější síle, nebo díky otrockému následování někoho jiného. Pokud není výsledkem nevyhnutelný neúspěch, pak je jím nevyhnutelná závislost.“

Martin Koller